Pojmenoval jsem naše nové kotě Koudelka. Komentář Štěpána Chába

Foto: Ilustrační foto Jan Havlíček

Popisek: Koudelka, nebo Mourek?

Před dvěma měsíci se nám urodila koťátka. Tři si rozebrali kolemjdoucí, jedno nám zůstalo na krku. Potomci tedy živelně určili jeho jméno. Bude to Mourek. Řvát se na něj stejně bude – vypadniodtamtudtypodělanákočko – ale co, potomci si při mazlení s kotětem budou užívat jména Mourek. Jenže přišla nová doba a zasedla rodinná rada. Přišel jsem totiž se zásadním rozhodnutím. Je potřeba kočku přejmenovat. Nedá se svítit, musíme jít s dobou a sledovat trendy. Z pozice absolutistického vládce jsem pojmenoval kočku Koudelka.

Odkazoval jsem se tím na Michala Koudelku, šéfa českých tajných služeb, které, ukryty za bukem či hložím, střeží naši bezpečnost před neurvalými pochody cizích mocností (Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde, místo mocností napsal jsem možností). Pokusil jsem se potomkům erudovaně vysvětlit roli tajných služeb a úlohy Koudelky v nich, snad abych našeho Koudelku (alias Mourka) pozvedl v jejich očích a dal svému absolutistickému plánu na přejmenování nového obyvatele našeho domu zdání demokratičnosti.

Šéf BIS by měl být jako německý prezident, nikdo by neměl znát jeho jméno (sáhněte si do svědomí, kdo si jeho jméno vybaví? He?). Měli bychom tušit, že nějaký a někde je. Měl by vykukovat z křoví a odhalovat řádění agentů a o jeho jménu by měli vědět zasvěcení a nemnozí. Prostě šéf tajné služby. S kočičí povahou, která mistrně předstírá spánek, únavu, lenost a v patřičnou chvíli prostě skočí po hrdlu nezvaného kolemjdoucího a zadáví ho. Ber kde ber. Nestranně a efektivně. Snad pro lepší zítřky. Vemlouval jsem potomkům do hlav, že Koudelka, Koudelka je kočičí král. Jenže nesmí být moc na očích. Každý hned bude vědět, jaké má preference, že loví myši a ocmrdává se nad strouhanou mrkví a kdyby mu ty dvounohé podivné bytosti sloužily tak, jak mají, denně by spořádal celého vorvaně. Na posezení.

Jenže neslouží. Dva měsíce utekly a já poznal letoru Mourka, alias Koudelky. Mourek vyhládle obhlíží terén a útrpně snáší pojmenování – vypadniodtamtudtypodělanákočko – které je mu už navěky přišité k ocásku a vymýšlí si agenta s ricinovým olejem, který měl obyvatelům domu řádně vypláchnout žaludek. Agenty s ricinem pak donáší, zcela bez Respektu, na rohožku před vstupem do domu, aby poděsil. A poděsil, zapasovat podrážkou agenta s ricinem do kovové rohožky, to si říká o přirozený a velmi rychlý výplach žaludku. Dokonce se pokusil měnit naši domácí historii a nutit samotné potomky, aby se ji prostě neučili, protože svádí k jisté vřelosti vůči sousedům (ti se psem Vladimirem), a jisté menší vřelosti k sousedům (se psy Angelou a Joem). A protože, jako každá kočka, odbíhá na misku plnou vorvaňů k sousedům (se psy Angelou a Joem), je loajální (i přes svou neloajalitu) právě jim (plná miska vorvaňů je plná miska vorvaňů). A tedy vlastně vytváří sousedské nesváry (u jedněch vykonává potřebu do záhonku, u druhých se nechává vydržovat, krmit a drbat za ouškem). A to jsem si tak přál mít kočku, která bude naše, jen naše, která bude roznášet výsledky svého metabolismu na všechny strany, ne pouze k jedněm.

Psali jsme

Namalujeme si křížek, podupeme křížek. Když se mrtvý stane předmětem politického boje. Komentář Štěpána Chába

Říká se mu nadále, podle původního plánu potomků, Mourek. Ale hledím na to benevolentně. Však Koudelka je v utajení, maskuje se za Mourka. A je jedno, že třeba doživotně. Stejně se bude jmenovat, jak už je osudem všech koček – vypadniodtamtudtypodělanákočko. Dál bude kadit u jedněch, u druhých se nechá drbat za ouškem a u nás bude vyvolávat permanentně třetí světovou válku jak v děsení stálých obyvatel, tak i v určování našich sousedských vztahů. Mourek je diplomat. Koudelka mu říkám jen já. Ostatní už jej oslovují jen – vypadniodtamtudtypodělanákočko – protože už odrostl té krásné kotěcí hravosti, a je z něj už jen žravá kočka.

Vložil: Štěpán Cháb