Co takhle začít popírat historii? Abychom ji totiž mohli lépe napasovat na gender. Přečetli jsme
31.05.2018
Foto: Pixabay
Popisek: Žena není žádná barbínka; ilustrační foto
Maturovala před deseti lety, teď doučovala středoškoláky a došla k šokujícímu zjištění. Ve spisovatelích, kteří jsou Ministerstvem školství doporučení pro povinné znalosti všech středoškoláků, našla mezi stovkou mužů jen dvě ženy. Je v tom nějaká spravedlnost, ptá se autorka blogu Co na srdci, to na jazyku.
„Z češtiny jsem si vytáhla Smila Flašku z Pardubic, který byl podle mě do školních osnov zařazený jen proto, abychom se pobavili nad jeho jménem. Co by se ale stalo, kdybych mohla mluvit třeba o mnohovrstevnaté tetralogii Eleny Ferrante, která zasáhla miliony lidí? Na takovou zkoušku bych se, myslím, i těšila,“ píše autorka a pokračuje tvrzením, že před 130 lety měla být žena poslušná a spokojená při vykonávání domácích prací. Autorka pak postavila na stejnou roveň tvrzení i předsedu Českého olympijského výboru Zdeňka Haníka, který zpochybňoval schopnosti žen ve vrcholovém sportu.
Vedle stovky mužů jen dvě ženy
„České školství se jakýmkoli změnám, nebo, nedejbože, tzv. tendenčnímu mainstreamu v oblasti kultury, brání, seč může. Zjistila jsem to při dobrovolnickém doučování středoškoláků. Abych Vás uvedla do problému, nejprve trochu technikálií: státní maturita z českého jazyka se skládá z několika částí, z nichž jednou je didaktický test. K němu je vydán oficiální katalog požadavků MŠMT, které by měl mít z literární teorie a historie každý středoškolák a středoškolačka umět,“ píše na svém blogu autorka a ukazuje pouze na dvě spisovatelky, které se v požadavcích ministerstva objevily. Tedy na Boženu Němcovou a Jane Austenovou.
Muži jsou sebestřední?
Podle autorky důležitost literárních hodnot posuzovali muži. Muži vlastnili vydavatelství, nakladatelství, noviny, byli podporování ve studiu, motivování k sebevyjádření a ke kariéře. Autorka tvrdí, že mužská zpátečnická nerovnost je nadále protlačovaná do školních osnov, kde jsou pak k nalezení prakticky jen muži.
Beatníci a jejich Kerouac
Dále se autorka pohoršuje nad skutečností, že se do výběru MŠMT nedostala například Ruth Weiss. Beatnice, jejíž dílo je stejně zásadní jako ostatních beatníků. „Byla to doba jasně rozdělených rolí mužů a žen, víry ve vrozené vlastnosti dvou pohlaví a rasové segregace. Také do přelomového díla Feminine Mystique (1963) od Betty Friedan, která popsala „problém beze jména“ žen v domácnosti, zbývalo ještě několik let. V něm se Friedan podařilo poprvé definovat způsob, jakým jsou ženy socializovány k tomu, aby věřily, že jejich správné místo je opravdu ve stínu muže a v domácnosti a skvěle vyleštěné parkety novým čistícím přípravkem značí úspěšně završený den,“ píše autorka.
Vytvoření alternativního seznamu
„Jestli budu mít někdy dceru,“ rozvíjí své myšlenky autorka dál, „nechci, aby si myslela, že na něco nestačí, protože k tomu bude implicitně formovaná od prvního zasednutí do školní lavice. Nechci, aby brala ženské autorky jako nějaké anomálie. Chci, aby jakékoli moje budoucí dítě vědělo, že svět není černobílý a že v něm může najít svoje místo a není samo. Že každý život je jedinečný a každý si s sebou nese vlastní příběh. Chtěla bych, aby se nemuselo nazpaměť učit Smila Flašku z Pardubic, ale zažilo husí kůži jako já, když jsem četla o tvořivosti lidské duše u Simone de Beauvoir v knize Druhé pohlaví.“
+
Chápu pocit jisté nespravedlnosti, kterou autorka pociťuje. Ovšem požadovat změnu je ošemetné. Feminismus a zrovnoprávnění žen začalo být vážnou silou na počátku dvacátého století. Nikoliv na počátku století například desátého. Její výběr spisovatelek, které by se mohly zařadit do osnov je v lecčems vytříbený a jistě použitelný. V lecčems ovšem nikoliv.
-
Absurditou je, že autorka nenahlíží do seznamu autorů v historických souvislostech. Chtěla by Smila Flašku z Pardubic měnit za Simone de Beauvoir. Chtěla by tedy, aby v rámci genderové rovnosti MŠMT přestalo lpět na učení v souvislostech. Tedy že Smil Flaška, ať už je jeho jméno z našeho pohledu jak chce vtipné, tvořil ve čtrnáctém století, Simone de Beauvoir ve století dvacátém. Nejde je zaměnit. A historie byla taková, že ženy a jejich seberealizaci dokonale blokovala, dala jim jen tu plotnu a starost o děti. Nutno dodat, že ke své škodě. Prosazovat se ženy začaly výrazněji až v druhé polovině dvacátého století. Takže je logické, že seznamu spisovatelů zkrátka dominují muži. Protože literatura se učí s ohledem na její historický vývoj.
Ano, je možné zaměnit Kerouaka za Ruth Weissovou. Ale právě Jack Kerouac se stal ikonou beatnické generace. On, společně s Ginsbergem a Burroughsem, prorazil zkostnatělou slupku společnosti. A je skutečně na místě, upřednostnit ženu před mužem jenom proto, že to prostě je žena? Beatnickou generaci definuje Kerouac, je v našem zájmu to popřít a místo něho do popředí protlačit Ruth Weiss? Autorce doporučuji trochu trpělivosti. Celospolečenské Sexmise se dočká. Trend je nastaven, sama autorka jej srdnatě prosazuje. Za chvíli se tak můžeme těšit na to, že Smil Flaška i Kerouac budou zapomenuti. Nebo přinejmenším nepřipomínáni. Nutno dodat – k naší škodě.
Vložil: Štěpán Cháb