Ať si kdo chce co chce říká, já mám ráda Masaříka! Co nastalo, když si politička dala na Facebook fotku se Zemanem a co se jí přihodilo na prezidentském bále

Foto: Archiv Petry Komárkové

Popisek: Petra Komárková na prezidentském plese

FOTOGALERIE Se Zemanem na Hradě. Tak nazvala společné foto s prezidentem republiky Petra Komárková, opoziční zastupitelka za ANO na Praze 5, která se svým manželem, poslancem Martinem Komárkem, navštívila v pátek večer reprezentační charitativní ples, který Miloš Zeman pořádal na Hradě. Reakce na fotku na jejím Facebooku nejsou moc přátelské, byť jsou od přátel. Jenže Petra Komárková má jasný názor: „Můžeme spolu stokrát nesouhlasit, ale musíme spolu přeci mluvit.“ Co ještě prozradila o prezidentském plese? Čtěte její zábavnou story, popisující nóbl večer ve Španělském sále, a podívejte se i do fotogalerie, tam ostatně najdete odpověď na záhadnou větu z titulku…

Z nějakého důvodu chci, aby mi všechno vyšlo perfektně. Proto jsem před každou větší akcí nervózní. A před prezidentským plesem to vypadalo zvlášť zle.

Začalo to vlastně už před týdnem v Berlíně, kam jsme s Martinem odjeli, abychom si oddechli od politiky. Cestu platil on, neb jsme se shodli, že ve sněmovně jsou menší nervy než na zastupitelstvu Prahy 5, zvlášť když máme na radnici takové lumeny. Poslanec raději odpočívá v sauně, já při nákupech. Jenže jsem si nevšimla, že mezi kýženou kabelkou a mnou je s německou důkladností vyčištěné sklo.

To byla řacha.

Po týdnu mi modřina sestoupila z čela na kořen nosu.

Abych si ji na ples zamaskovala, dohodla jsem se barrandovskou kosmetičkou paní Skoumalovou, která dělá pro účely filmu z krásek babice a z babic krásky. Jenže časově to bylo napjaté. Stihnu to?

Pak jsem si polila šaty, krásné, smaragdové ze studia Vintage mé kamarádky Ivany Závozdové. Vzniklá mapa byla vidět jen na světle. Mám je prát, nebo vsadit na přítmí?  Nezdrcnou se mi? Bylo mi úzko. Většinou se směju já poslancovi, teď se smál on mně. Připadala jsem si jako hrdinka z nějakého pitomého časopisu pro ženy. Teď už jsem se smála i já. Vyprat, ano, vyprat. Vyšlo to, jenže z nich zas čouhala spodnička. Ustřihnout!

Pět minut před tím, než přijel taxík, vyšlo najevo, že jsem si nezúžila rukavice a nevyžehlila manželovi šálu. On navíc potřebuje mou asistenci při prostrkování.

Sám si nenandá manžetové knoflíčky...

Stihli jsme to.

Nejsem voličkou Miloše Zemana, mám ráda punkové skupiny, včetně ruských, ale při úvodním projevu Miloše Zemana jsem se chechtala. Na rozdíl od Klause má nejméně jednu kladnou vlastnost, umí si ze sebe dělat legraci. Živě popsal, jak by vypadala šestichodová večeře s ním. Tlačenka, sulc, zabijačková polévka, jelítko, jitrnice, ovar a ještě tlačenka.

Tak jsem si umínila, že se s ním seznámím blíž. Jenže na křeslo pro hosta (Miloš Zeman na počátku plesu vyhlásil, že křesílko vedle něj je připraveno pro každého, kdo s ním chce prohodit pár slov – pozn. red.) byla fronta a můj muž zásadně žádné fronty nestojí, ani když jsou na prezidenta (výjimkou je, když mu nařídím nakoupit v Tesku).

Provrepubliková stylizace plesu, to je moje. Dokonce mi to možná Zeman „ukradl“ , pozvánky s prvorepublikovým nádechem posílám hostům našich tradičních „salónů“ (Petra Komárková s manželem pořádá u sebe doma jednou za čtvrt roku setkání lidí z veřejného života, kde jedí, pijí a hovoří, prý ale ne o politice – pozn. red.). Design Zemanových lístků byl podobný.

Poněkud neprvorepublikové byly ovšem některé róby, z nichž dámám lezlo takřka vše, což já neocením.

Jinak: Úroveň zpěváků skvělá (jak to Gott ve svém věku dokáže???). Jídla mnoho, samozřejmě včetně tlačenky a utopenců.

Hrály se většinou jen cajdáky a hopsáky, tak dokonce i můj muž dostal šanci předstírat, že předstírá, že tancuje.

Jediná větší vada: Kouřit v sále směl jen prezident, ostatní včetně jako vždy milého a elegantního ministra Stropnického museli chodit až ven. Nazpátek každý musel znovu prolézt bezpečnostním rámem jak na letišti. Martin by nemusel, kdyby se prokázal jako poslanec. Solidarizoval ovšem s námi normálními lidmi a kontrolu podstupoval se mnou. Asi ještě úplně nezblbnul.

Kolem půlnoci se to u Zemana vyprázdnilo a já si k němu sedla. I když už vypil hodně červeného, byl vtipný a galantní. Pozvala jsem ho na salón. Můžeme spolu stokrát nesouhlasit, ale musíme spolu přeci mluvit.

To už jsem měla šaty zase pokecané. Kydla jsem si na ně nějakou omáčku. Hlavu jsem si z toho ale už nedělala. Jednak bylo přeci jen trochu přítmí, jednak měli všichni v sobě už dost kvalitního vína na to, aby se zabývali takovými detaily…

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová