Dcera spáchala sebevraždu, manžel ji vyměnil za mladší ‘model‘… Jak tvrdě osud zkoušel zbožňovaného miláčka národa? Tajnosti slavných

Foto: archiv

Popisek: Patřila k nejslavnějším herečkám první poloviny 20. století. Poválečným filmařům se ale melancholická krása Hany Vítové nehodila, a tak skončila v kabaretu.

Byla vzdělaná, talentovaná, krásná a její hluboké, melancholické oči a zasněný pohled se zařadily do pokladů českého filmu. Proč měla Hana Vítová smůlu na režiséry a jaká soukromá dramata musela překonat?

Štíhlá tmavovláska s modrýma očima a hudebním talentem oplývala krásou stejně jako její slavnější kolegyně Adina Mandlová či Lída Baarová a ve 30. letech patřila k nejobsazovanějším českým herečkám. Měla ale smůlu na režiséry, kteří ji většinou obsazovali do rolí chudinek, které nakonec ke štěstí přijdou. Talent pro charakterní role tudíž mohla před kamerou prokázat jen párkrát.

S Věrou Ferbasovou v komedii Sextánka. Ve 30. letech patřila Hana Vítová (vlevo)
k nejobsazovanějším herečkám.

Začátky u Voskovce a Wericha

Narodila se 24. ledna 1914 v Praze jako Jana Lašková sólistovi opery Národního divadla Hanuši Laškovi a operní pěvkyni Haně. Po rodičích zdědila hudební talent, ale na konzervatoř šla jen kvůli nim, protože se odjakživa chtěla stát učitelkou. Po dvou letech odešla na stáž do olomouckého divadla, ale o jejím především pěveckém talentu se dozvěděl Jaroslav Ježek, který hledal představitelku Sirael do Voskovcovy a Werichovy komedie Golem. Voskovec a Werich pro ni vymysleli také pseudonym, který užívala až do smrti. Podnětem byl vtip se jménem jejich společného přítele, básníka a dramatika Vítězslava Nezvala.

Manželství s legendárním Járou Pospíšilem vydrželo pouhý rok

V Osvobozeném divadle, kde hrála s přestávkami až do jeho uzavření, se zamilovala do Jiřího Voskovce, ale osudovou se pro ni stal operetní zpěvák a herec Jára Pospíšil. Kvůli němu odešla z Osvobozeného divadla do Olomouce, brzy se ale společně vrátili do Prahy. Pod tíhou popularity jim však nezbývalo mnoho místa pro partnerský život, a tak se manželství záhy rozpadlo. Herečka však na něj nikdy nepřestala vzpomínat jako na výborného člověka, umělce i kamaráda.

Dvakrát řekla „ano“, ani jedno manželství jí nevyšlo

Vzápětí Hana zamířila do divadla Vlasty Buriana, pak do Švandova divadla a nakonec stanula na jevišti Divadla Oldřicha Nového. Tam se také seznámila se šéfredaktorem populárního časopisu Kinorevue, o devět let starším pražským elegánem Bedřichem Rádlem. Brzy se vzali, bydleli však ve stejném domě jako Rádlova první manželka, herečka Světla Svozilová.

Druhý manžel, uznávaný kritik Bedřich Rádl, ji opustil kvůli mladší milence

Krátce po nástupu do Osvobozeného divadla si křehké brunetky s obrovským talentem všimli i filmoví tvůrci a začali ji obsazovat. Už v roce 1932 hrála ve čtyřech filmech, později dokonce i v osmi během jediného roku. Do svých pětatřiceti let účinkovala v devětapadesáti filmech. Vyčerpávající pracovní vypětí si ale vyžádalo své. Když už vážila jen 47 kilogramů, rozhodla se dát si od natáčení pauzu.

Velkolepá sláva a malá vítězství

Celý rok se Vítová vyhýbala Barrandovu a vyčkávala na ten správný scénář. Ten přišel s filmem Noční motýl. O hlavní roli v něm tehdy bojovaly i největší hvězdy doby Lída Baarová a Adina Mandlová. Postava vychovatelky, která se dostane jako barová zpěvačka do veřejného domu, přinesla Vítové mezinárodní úspěch. Stala se miláčkem národa, obdivovanou, tajemnou a zasněnou kráskou.

Celý rok vyčkávala na ten správný scénář. Ten přišel s filmem Noční motýl,
který jí přinesl mezinárodní úspěch.

V době svého největšího úspěchu se jí v roce 1941 narodila dcera Bedřiška, ke konci války se pak navíc ještě starala o Janu Včelákovou, dceru Oldřicha Nového, poté co její rodiče byli odvezeni do koncentračního tábora. Naštěstí oba přežili. Po obvinění z kolaborace se dokázala Vítová na rozdíl od Baarové, Mandlové či Gollové obhájit, a tak ji nikdo nezatkl ani nepranýřoval. Přesto konec války zazvonil umíráčkem i její kariéře. Kráska melancholického výrazu se novým filmařům do repertoáru nehodila, jako hrdinku budovatelských filmů bychom si ji sotva dokázali představit. Navíc přišel z politických důvodů o práci její manžel. Jednou z jejích posledních a také nezapomenutelných rolí byla Elén v parodii Martina Friče Pytlákova schovanka, v níž si opět zahrála po boku Oldřicha Nového.

Jedna z posledních rolí v parodii Pytlákova schovanka

Náročné soužití vyvrcholilo tragédií

Domácí neshody vyvrcholily tím, co by nikdo nečekal – manželství bylo v roce 1953 rozvedeno, protože si Bedřich Rádl našel o mnoho let mladší milenku. Kvůli tísnivé bytové situaci se ale herečka neměla kam odstěhovat, a tak žila v jednom bytě s matkou, otcem právníkem a filmovým kritikem Bedřichem Rádlem i jeho novou partnerkou. A všem vyvařovala. Nejhůř tuto situaci nesla dcera Bedřiška, která nakonec v roce 1959 spáchala sebevraždu.

S dcerou Bedřiškou. S její sebevraždou se Vítová nikdy nesmířila.

Psychicky labilní osmnáctiletou dívku, vyčerpanou napjatými vztahy v domově, který jí nedokázal nabídnout pocit jistoty a bezpečí, definitivně zničila neopětovaná láska, prý k jednomu z matčiných kolegů. Proslýchalo se, že milovníkem, jehož nezájem ji dohnal k zoufalému činu, byl proslulý lamač ženských srdcí Miloš Kopecký, Jiří Suchý však tvrdí, že objektem Bedřiščiných citů byl tenkrát on, aniž o tom měl vůbec tušení. Jednoho večera si dívka, zamčená v koupelně, podřezávala žíly a zoufalá Vítová se k ní snažila dostat. Její prosby ale přerušilo prudké otevření dveří. Bedřiška vyběhla z koupelny a před očima své matky se vrhla z okna na Rašínovo nábřeží. Těžce zraněná byla převezena do nemocnice, kde ještě několik hodin žila. Dceřina smrt byla poslední ránou, která kdysi zbožňovanou herečku definitivně zlomila.

Z výsluní do kabaretu

Koncem 50. let se v Hanině životě objevil R. A. Dvorský, bývalý slavný zpěvák a herec, který to v komunistickém režimu také neměl lehké. V roce 1950 se totiž neúspěšně pokusil emigrovat a odseděl si za to tři a půl roku ve vězení. Poté co byl v roce 1956 propuštěn, utvořili spolu umělecké duo a objížděli různé venkovské estrády, kde si je publikum ještě velmi dobře pamatovalo z dřívějších dob. O jejím vztahu s Dvorským se posléze zrodila další spekulace, že byl jejím třetím manželem, Ondřej Suchý to však ve své knize vyvrací.

V 50. letech utvořila dvojici s R. A. Dvoským, vystupovali spolu po kabaretech
a v zájezdových představeních

Když v roce 1966 Dvorský zemřel, Vítová se definitivně uzavřela do sebe a přestala komunikovat se světem. Dokonce nepřijímala ani svého dobrého přítele Jana Wericha. Bydlela v Praze na nábřeží v domě Hlaholu, ve kterém před válkou bydlela i Adina Mandlová. Žila skromně a nenápadně se svými vzpomínkami v tichém setmělém pokoji nad Vltavou, většinu času však trávila ve své chatičce u Berouna. Živila se překlady z ruštiny, angličtiny a němčiny, případně vymýšlením křížovek pro časopisy.

Trpký konec v osamění

V roce 1970 její stav ještě zhoršila autonehoda, při níž ochrnula na jednu nohu, poté jí lékaři museli voperovat umělé kyčle. Životem udupaná stárnoucí žena už vycházela jenom na krátké procházky se svým psem po nábřeží. Ve zlomené postavě, broukající si staré písničky z filmů, nikdo nepoznával kdysi cudnou, melancholickou krásku. Jeden čas dokonce propadla alkoholu.

Rány osudu ji tak zlomily, že se proměnila jen ve stín bývalé krásky

Jednoho rána ji našla v jejím bytě ležet na podlaze přítelkyně, když jí přinášela nákup. Herečka byla absolutně vyčerpaná, a tak ji lékaři okamžitě převezli do nemocnice. Třetího března 1987 její trápení jednou provždy skončilo. Fotografii své dcery Bedřišky nosila léta stále u sebe a nevzdala se jí ani ve chvílích posledních.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská