Konec, ende, vykropíno. Nebudeme honit laciné body na úkor nemocného člověka: Otevřený dopis Janu Rejžkovi

Foto: ČT

Popisek: Jan Rejžek

KrajskéListy.cz publikovaly během posledního půl roku několik článků, popisujících válku, vedenou převážně na sociálních sítích jako je Twitter a Facebook, mezi kritikem Janem Rejžkem, jenž na sebe upozornil označením právě zesnulého skladatele Petra Hapky „starým kýčařem“, a několika jeho oponenty. Ti Rejžka, plivajícího kolem sebe sprosté urážky, smahli vtipnými hláškami, jež se k vulgaritě nikdy uchýlit nepotřebovaly. Ano, byla to legrace, a ano, výborně jsme se bavili jak my, tak podle čtenosti soudě, i naši čtenáři. S tím je napříště konec.

A to ne proto, že Jan Rejžek vyhrožuje žalobou. Důvodem je, že šéfredaktorka dostala ošklivou chřipku a válejíc se v posteli na hromadě posmrkaných papírových kapesníků měla dost času přemýšlet:

Nakrknul jste mě, pane Rejžku. Velice nakrknul. Když jste kolegyni Štiku několik nocí zasypával urážlivými emaily, kde nejslušnější oslovení bylo „ty kundo estébácká“, a ta z toho byla upřímně nešťastná – nikdy v životě vás neviděla a naprosto nechápala, čím si ty urážky vysloužila, nabyla jsem dojmu, že si rád vybíráte snadné cíle. A takové lidi z duše nesnáším.

Pak Pavel Novotný publikoval na svém Facebooku vaši zdravotní dokumentaci. Já si ponejprv myslela, že si dělá legraci a celé si to vymyslel – až do momentu, kdy jste na svém Twitteru propálil, že jde opravdu o vaše vlastní, pravé lékařské záznamy. Stojí v nich mimo jiné, že trpíte insomnií, česky nespavostí. Položila jsem si tedy otázku, zda je normální, aby člověk trávil probdělé noci mailovými ataky lidí, jež vůbec nezná, plnými sprostých urážek. Starší lidé, mezi něž se počítám, problém s nespavostí mívají, i já ho mám, obvykle ale vytáhnu knížku, nebo si pustím film…

Nespavost je ale také jedním z prvních varovných příznaků počínající duševní choroby. Když k tomu přičtu vaši permanentní nenávist ke všemu a ke všem, ustavičný probublávající vztek a agresi, neustálé osočování svých oponentů z toho, že jsou „estébácké kurvy a agenti“… Napadá mne jen jedno slovo: paranoia. Ta provází hned několik duševních nemocí, nebudu si zde ale hrát na amatérského dušologa.

Proto vás, pane Rejžku, naléhavě prosím: Neznáte ať už vy, či někdo z vašich přátel nebo rodiny dobrého psychiatra? Objednejte se, a to co nejdříve. Věřte, že to není žádná ostuda a že dobrý lékař vám dokáže pomoci. Vím dobře, o čem mluvím. V naší čtyřčlenné rodině máme hned čtyři různé, komplikované diagnózy a když vyrážíme do lékárny, bereme si tašku na kolečkách. A díky naší skvělé psychiatričce, doktorce Krausové, docela dobře fungujeme, pánbu za to zaplať nastotisíckrát.  

Vážený pane Rejžku, už o vás napříště nebudeme psát. Přejeme vám, abyste se co nejdříve uzdravil, svět je, věřte nebo ne, docela fajn místo. 

S pozdravem

Anna Vančová, šéfredaktorka

Vložil: Anička Vančová