Kraj / sekce:
Hlavní město Praha
Okres:
--- nezadán ---
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Věčný básník loví démony. Pavel Kříž po delším čase přijal hlavní roli v seriálu. VIP skandály a aférky

06.08.2024
Věčný básník loví démony. Pavel Kříž po delším čase přijal hlavní roli v seriálu. VIP skandály a aférky

Foto: Se svolením Česká televize (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Pavel Kříž jako Strachův Lovec

Vlasy jak havraní křídla, modré oči smutnější než Hana Karadžičová. Bylo mu jednadvacet, když se stal básníkem Štěpánem. Tahle role mu nečekaně zůstala „přišitá“ na celý život. Mezitím ovšem svět o adolescentní básníky dávno přišel, z Pavla Kříže je prošedivělý mudrc se stále stejně smutnýma očima, který momentálně loví duchy. Ty zlé.

Herectví se mu líbilo od dětství. Kam tedy v Brně zamířit jinam než do dětského souboru Divadla na provázku. Jenže se brzy projevila i jeho druhá touha. Chtěl pomáhat lidem, léčit. Doba ale nepřála jeho přání studovat na gymnáziu, z politických důvodů nebyl přijat. A tak studoval fotografii, a nakonec zvítězila druhá láska – herectví. Absolvoval konzervatoř, nastoupil do divadelního angažmá. Osudové pro něj ale bylo setkání se režisérem Dušanem Kleinem, který v něm uviděl hrdinu svého filmu Jak svět přichází o básníky. Štěpán se stal alter egem Pavla Kříže, filmovým lékařem, jehož příhody ze studií a později z praxe by možná byly příběhem samotného herce, kdyby mu bylo dovoleno medicínu studovat. Zvláštní propletení života reálného a filmové postavy. Možná to přineslo porozumění a souznění s Dušanem Kleinem, s nímž Pavla Kříže navíc spojoval židovský původ.

 

Jak svět přichází o básníky

Ráda vzpomínám na rozhovory s Dušanem Kleinem. Když vznikli druzí básníci, ptala jsem se ho, jestli v nich hodlá pokračovat. Puknul si ze své neodmyslitelné lulky a zamyšleně se rozpovídal o tom, že asi našel příběh, který by rád vyprávěl dál. Protože sledovat osud básníka Štěpána ho prostě baví, jeho hrdina s čistou duší je mu průvodcem měnící se dobou. A že se později změnila radikálně a Pavel Kříž skrze Štěpána prožil opravdu pestrý doktorský život. Je smutné, že pan režisér už mezi námi není, na druhou stranu svůj opus magnum uzavřel ve chvíli, kdy jeho hrdinové jsou zralí muži, schopní ohlédnutí za bohatým životem. My diváci jsme tím pádem ušetřeni nějakého definitivního loučení s básníky umírajícími. A Pavel Kříž mohl udělat tečku za básnickou kapitolou svého hereckého života.

 

Strachův Labyrint

Těch teček ostatně udělal několik. Opustil Národní divadlo, v divadle momentálně nehraje vůbec. Opustil život truchlícího vdovce a podruhé se oženil. Role ve filmech a v televizi si opatrně vybírá. Nejen proto, že nechce šlápnout vedle, ale i proto, že se rád vždy na čas vrací do Kanady, která se mu stala druhým domovem. Navíc se dlouhá léta pere s nepříjemnou chorobou – má cukrovku a je na inzulínu. Tomu hektické poletování mezi divadlem a natáčením nesvědčí. 

Konečně hlavní role

To, že Pavel Kříž prožil část života v Kanadě, kde se konečně upnul na svou druhou životní strunu, stal se psychoterapeutem a pomáhal starým lidem, je obecně známé. I to, že prožil velké trápení, když přišel o nenarozenou dceru a poté i o milovanou manželku. Vždycky se uzavíral do soukromí, a tak to, že se v roce 2019 znovu oženil, veřejnost moc nezaznamenala. Jeho manželka Jolana mu ovšem do života opět přinesla jeho druhou stranu, věnuje se totiž péči o nemocné a seniory. On se po návratu do Čech vrátil k herectví. Rolí bylo mnoho, málokterá ale tak výrazná, aby přebila básnickou identitu. Zahrál si pod vedením Dušana Kleina několikrát ve filmu, a dokonce nějaký čas i v seriálu Ulice. Tam mu Klein dal trochu protiúkol, příliš sympatickou postavu totiž v nekonečném seriálu nehrál. Viděli jsme ho v Marii Terezii, v Muzzikantech, v životopisném filmu Lída Baarová i v komedii Vánoční příběh nebo naposledy v pohádce Princezna na hrášku.

 

Princezna na hrášku

Setkání s Jiřím Strachem

Podobné pracovní spříznění jako s Dušanem Kleinem potkalo Pavla Kříže při setkání s režisérem Jiřím Strachem. Hrál v jeho filmu Vůně vanilky i v mysteriózních minisériích Ztracená brána a Labyrint. Teď se na něj konečně dostala i role hlavní. Jiří Strach se znovu pustil do žánru na pomezí krimi, hororu a mystéria a natočil osmidílný seriál Lovec, který na podzim uvede Česká televize. Pavel Kříž v něm hraje hlavní roli muže, který pátrá po vrazích posedlých démony. Pracuje pro tajný řád a udržuje rovnováhu mezi dobrem a zlem. Mystéria Jiřího Stracha vždy měla u diváků úspěch, lze se nadít, že i tentokrát se dočkáme příběhů tajemných, napínavých a bezpochyby dobře zinscenovaných.

 

Lovec: hlavní ženskou postavu hraje Jana Kolesárová. 

O svém vztahu k Jiřímu Strachovi, který Pavla Kříže přesvědčil, aby roli v seriálu přijal, mluví herec s laskavou přízní: „Můžete zkoušet vybírat, ale výsledek se často odhadnout nedá. Na seriálu se podílí mnoho lidí. My všichni jsme součástí jednoho týmu a herec je jen malá, ale viditelná součást toho stroje. Pokud se nějaké kolečko zadrhne, nefunguje to. Přesvědčil mě režisér Jiří Strach, se kterým už jsem mnohokrát pracoval. Rozumíme si, což je pro vztah herce s režisérem velmi důležité. Většinou vím a cítím, co po mně chce, a on mi to nemusí složitě vysvětlovat. To šetří nejen čas, ale dává velkou vnitřní svobodu. Pracuje se pak lehce.“ 

Lovec v koženém kabátě

Dlouhý kožený kabát dává postavě lovce charakter muže s tajemstvím. Není to ale zrovna pohodlný kostým. Jak k němu Pavel Kříž přišel? „Ten kabát jsem si sám vybral. Všiml jsem si ho před dvěma lety, když jsme v Bratislavě na Kolibě dělali kostýmní zkoušky. Chtěl jsem pro charakter Tomáše najít něco typického. Je dobré, když divák dokáže postavu hned identifikovat a ví, že k ní patří i určitý kostým. Jako třeba baloňák ke Colombovi. Lovec je mysteriózní kriminální seriál, tak se do příběhu dlouhý kožený kabát hodil.“ 

Nové odložené případy Krobota a Šoposké

Česká televize se vrací k vyšetřování starých případů v seriálu OKTOPUS. „První řada měla u diváků velký úspěch, a tak platí, že se vítězná sestava nemění. Druhá série proto začíná přesně tam, kde první skončila. Na závodišti v Chuchli, kde sází kapitán Dítě na koníčky, jenže je vyrušen novým případem… Diváci zkrátka budou od prvního dílu doma. Dítě není typem detektiva, který by s napřaženou bouchačkou proskakoval skleněné výlohy. K vyšetřování používá spíš hlavu a své zkušenosti. Pořád bydlí blízko trati, vlaky jsou jeho hlavním dopravním prostředkem a prostředí železnice také přinese nejeden nový případ. Dráha v příbězích funguje i symbolicky: přes spleť železničních uzlů a kolejí, přes léty zatuhlé výhybky se naši detektivové vždy musí dostat do cílové stanice, tedy k vyřešení případu,“ říká kreativní producent ČT Josef Viewegh.

 

Dvanáct dílů seriálu OKTOPUS 2, v nichž hlavní role opět hrají Miroslav Krobot a Marika Šoposká, uvidíme v České televizi příští rok na podzim. 

Cate Blanchett jako akční zrzka

V napjatě diváky očekávaném herním megahitu Borderland uvidíme nečekanou proměnu australské rodačky Cate Blanchett. Křehká podmanivá blondýnka se tentokrát objeví na plátně jako drsňačka ve futuristickém přiléhavém kostýmu se zářivě zrzavou kšticí.

 

Podívejte se na ni prozatím v konečně odhaleném traileru k filmu.

Folklórní tance z celého světa

Červený Kostelec letos hostí 70. ročník Mezinárodního folklorního festivalu. Na rozdíl od moravského juchání ve Strážnici není tak známý, jeho tradice ale po desetiletí přináší možnost seznámit se s lidovými kulturami ze všech konců světa. U příležitosti letošního jubilea vznikl i velmi zajímavý dokumentární film režisérky Evy Toulové Tancem ke kořenům. Tvůrci kombinují jak aktuální ročníky, tak i průřez nejzajímavějších tanečních souborů posledních sedmdesáti let. V desítkách rozhovorů se diváci dovědí mnohé o tradicích folklóru v jiných částech světa a hodnotě, poslání a smyslu lidových tradic.

 

Foto DiaStyl

„Je fascinující pozorovat rozdíly folklórních kultur celého světa! Mít možnost natáčet tradiční tance, kroj, hudbu souborů z Indonésie, Itálie, Rumunska a mnohých dalších zemí světa, bylo něco výjimečného!“ popsala režisérka Eva Toulová a doplnila: „Je neuvěřitelné, že se něco tak velkého, celosvětového s neskutečným přesahem, děje u nás, a přitom se o tom ví poměrně málo. Doufám, že náš dokument pomůže šířit povědomí o tomto mimořádném festivalu.“

Zdroj: ČT, ČSFD, Blesk, Extra, Wikipedie, DiaStyl, Bontonfilm, COOPERFILM

 

 

Vložil: Ela Nováková

1280 x 720 (lg)