Tvrdohlavý rebel málem nevystudoval aneb Jak synek podkoního ke štěstí přišel. Tajnosti slavných
26.10.2022
Foto: Se svolením Muzeum T.G.M. Rakovník
Popisek: Tomáš Masaryk jako čerstvý maturant v roce 1872
I tak pohádkově lze shrnout dětství a mládí našeho prvního prezidenta. Nikdy se nebál říkat své názory nahlas, i když si většina společnosti právě myslela něco úplně jiného. Záchrannou ruku mu ale osud naštěstí vždy přihrál v pravý čas.
Jako prezident první samostatné republiky se stal velmi populárním, nelze ale popřít, že byla i období, kdy většina společnosti stála proti němu. Pohled na něj se lišil i podle prostředí, z nějž kritikové pocházeli. Neubráním se vzpomínce na svoji babičku, dceru chudého žižkovského ševce. Rodina s třemi dětmi žila v jediné suterénní místnosti, v níž otec příštipkařil, protože ho o kšefty připravila Baťova velkovýroba. Na Tomáše Garrigue Masaryka vzpomínala jako na velkého pána, který se rád projížděl na koni v oboře u letohrádku Hvězda a házel chudým dětem haléře. Ponižovalo ji to, měla mu to za zlé. Jednoznačně zkrátka nelze nikdy hodnotit, záleží na době, historických souvislostech i úhlu pohledu. Jedno ale Masarykovi upřít nelze. V historii českého národa sehrál velmi významnou roli, i když při tom nikdy nebyl sám.
Nerovné manželství
Tomáš Jan Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně do rodiny kočího na panském statku Nathana Redlicha, nemanželského syna hodonínského velkoobchodníka s kůžemi. Otec Josef byl Slovák a pocházel z chudé nevolnické rodiny ze západního pohraničí Uher. Matka Terezie, rozená Kropáčková, která byla o deset let starší než manžel, byla ze zámožného měšťanského rodu a na statku pracovala jako kuchařka. Rodiče si tudíž nebyli rovni původem, věkem ani vzděláním, na což se tenkrát ještě hodně hledělo, přesto byl prý jejich vztah harmonický a bezproblémový. Kvůli rozdílnému věku i společenskému postavení se před lety objevily spekulace, že jeho otcem byl ve skutečnosti Redlich, či dokonce císař František Josef I. Na přelomu let 2016-17 byla dokonce zahájena analýza DNA, která měla tuto domněnku potvrdit nebo vyvrátit. Na žádost jeho pravnučky Charloltty Kotíkové ale byla pozastavena.
Vídeň mu nevoněla
Tomáš byl nejstarším dítětem, po něm se narodily ještě další čtyři, přežili ale jen dva synové Martin a Ludvík. Coby panský kočí dokázal Josef rodinu slušně zabezpečit, později byl dokonce povýšen na drába. Kvůli jeho práci se rodina často stěhovala po všech koutech jižní Moravy, takže do obecné školy Tomáš chodil v Hodoníně, v Čejkovicích a v Čejči. Poté studoval na reálce v Hustopečích a v roce 1864 ho rodiče poslali do Vídně, aby se vyučil zámečníkem. Za pouhých šest týdnů byl ale synek zpátky, protože mu vadila jednotvárnost práce, s ostatními učni si nerozuměl… A tak nastoupil do učení v Čejči ke kovářskému mistrovi a nová práce ho sice bavila. Jenže se brzy setkal se svým bývalým profesorem z reálky Francem Ludwigem, který si myslel, že je pro manuální dřinu u kovářské výhně tak chytrého kluka škoda. A tako Tomášovy rodiče přemluvil, aby ho poslali do čejkovické školy jako pomocného učitele neboli, jak se tenkrát říkalo, podučitele.
Nejstarší, nejvyšší a nejchytřejší
V roce 1865 se přihlásil na německé gymnázium, složil zkoušky rovnou do sekundy (druhého ročníku). Díky výbornému prospěchu získal časem i stipendium a už v druhém semestru byl přijat jako vychovatel v bohaté rodině policejního ředitele Antona Le Monniera. Ve třídě byl nejstarší a největší, takže se považoval za dospělého a často se dostával do konfliktů s profesory. Nejenže odmítal chodit k povinné zpovědi, hlavním předmětem sporu se stala láska k jedné dívce, která byla vnímána jako mravní poklesek. Jednou si ho nechal zavolat ředitel a snažil se mu domlouvat a přimět ho k plnění církevních povinností s tím, že jde přece jen o formalitu „Kdo jedná proti svému přesvědčení, je darebák!“ odsekl mu prý tenkrát Tomáš. Rozzlobený ředitel ho chtěl uhodit, jenže zpupný student na něj vzal pohrabáč.
Učitel na cestách
Incident málem skončil Tomášovým vyloučením ze všech rakouských vzdělávacích ústavů, naštěstí se ho zastal policejní ředitel Anton Le Monnier, který ho další rok vzal s sebou do Vídně, kam se s rodinou přestěhoval a kde Masaryk v roce 1872 úspěšně odmaturoval. Po gymnáziu se nejprve začal studovat klasickou filologii, později ale u něj převážil zájem o filozofii. Během studií se setkával s mnoha významnými vědci a mysliteli a v roce 1875 se stal předsedou Českého akademického spolku. Po Le Monnierově smrti získal ještě výnosnější místo domácího učitele v rodině Rudolfa Schlesingera, generálního rady Anglo-rakouské banky. A díky jeho podpoře také mohl v roce 1876, po úspěšné obhajobě disertační práce Podstata duše u Platóna, doprovázet jeho syna na studijní cestě po severní a střední Itálii a do Lipska.
(Pokračování v pátek 28. října)
(zdroje: Wikipedie, Muzeum T. G. Masaryka v Lánech, Muzeum T.G.M. Rakovník, Encyklopedie dějin Brna, Masarykův ústav a archiv AV ČR, Česká televize, Český rozhlas, David Glockner: Císařův prezident, Karel Pacner: Osudové okamžiky Československa)
Vložil: Adina Janovská