Velká láska ho naučila zpívat a pít. Všechno ale byla pravda… až na toho dědu. Tajnosti slavných
15.02.2019
Foto: Supraphon
Popisek: Michal Tučný
VIDEO Navždy odešel v pouhých osmačtyřiceti letech, zanechal ale po sobě písničky, které překonaly hranice svého žánru a staly se nesmrtelnými. Života si užíval naplno a systematicky sám sebe ničil. Byl si toho vědom, oblíbeným požitkům ale nedokázal odolat.
Výběrů jeho úspěšných písniček sice existuje celá řada, tenhle je ale výjimečný. Vznikl totiž ještě za jeho života a s jeho přispěním. Časové rozmezí natočení a vydání nahrávek, ohraničené roky 1980 až 1989, zachycuje Michala Tučného v podobě moderně elektrifikované, vzdálenější slovu western a blízké označení moderní country. Jeho předchozí skvělé kapelové spolupráce rozhodně nebyly zapomenuty, ale tato kolekce se skvělými Tučňáky ho představuje v plné síle. Se silným uměleckým i lidským partnerstvím a civilními texty Zdeňka Rytíře, ale také těmi vlastními či Miroslava Černého, Vladimíra Poštulky nebo Michala Horáčka. Dokonale zazpívané slogany zdomácněly a Michal v tradičních džínových lacláčích trvale patří ke kultovním postavám naší populární hudby. Rovná dvacítka písní alba Snídaně v trávě, které se právě nyní dočkalo reedice, jasně dokazuje, proč tomu tak je.
Snídaně v trávě:
Všechno byla pravda, až na toho dědu
Už téměř čtvrt století let si užívá ve věčném ráji kovbojů, králem české country music ale zůstal navždy. Předevšímjeho zásluhou se původní chápání muziky americké historie proměnilo v pevnou součást českého kvalitního popu. Byl nejen skvostným vokalistou, ale také zdatným skladatelem, textařem a muzikantem. I když piano, kytara, banjo či bicí časem ustoupily jeho nezaměnitelnému zpěvu s dokonalou dikcí, předchozí zkušenosti z něj učinily mnohem víc než jen hýčkaného frontmana. „V podstatě nelžu. V drtivé většině písniček zpívám pravdu, kromě toho, že můj děda nebyl blázen – texaský ahasver (věčný tulák – pozn. red.). Mám alespoň ze svého pohledu senzační ženu, která se mnou vydržela velmi mnoho let. A tuto píseň napsal Zdeněk Rytíř přesně na naši rodinu,“ prozradil v jednom rozhovoru krátce před smrtí. A právě to bylo podle něj hlavním důvodem, proč ho lidé měli tak rádi.
Báječná ženská:
Zpívat i pít ho učila láska
Narodil se 11. ledna 1947 v Praze v umělecké rodině, jeho matka byla uznávanou historičkou umění, otec grafik. Již v dětství se naučil hrát na klavír, pak na kytaru. Původně se vyučil prodavačem, pak v roce 1965 odmaturoval na obchodní škole, vystřídal ale celou řadu profesí. Dělal pošťáka, skladníka, prodával vánoční kapry… Nejraději ale hrál a zpíval. Ve čtrnácti už hrál na bicí v dixielandové kapele, později si vyzkoušel i bigbít v bratrově skupině. Nakonec ale především díky písničkám Jiřího Suchého propadl country. Toužil po banju, to ale počátkem šedesátých let nebylo v našich obchodech k sehnání. A tak jeho příbuzní vzpomínají, jak si z kytary sundal dvě struny, pod kobylku vložil toaletní papír a imitoval zvuk vysněného nástroje. Vztah ke country v něm ještě prohloubila jedna z jeho prvních lásek, zpěvačka Eva Olmerová. Právě ta ho prý naučila nejen zpívat srdcem, ale také pít. A alkohol ho pak už provázel po celý život.
Poslední kovboj:
S Tučňáky si splnil sen
Na české country scéně se poprvé představil v roce 1967 jako host skupiny Rangers a společně vyhráli první ročník legendární porty. O dva roky později mu Jan Vyčítal nabídl místo zpěváka ve skupině Greenhorns. Zpočátku Michal odmítal zpívat česky, když se ale z písničky Rovnou, tady rovnou stal po televizním vystoupení hit, skupina vychrlila záplavu dalších upravených známých amerických tradicionálů. V roce 1974 přešel k Fešákům a jeho sen mít vlastní kapelu se mu konečně splnil o šest let později. Založil Tučňáky a v první polovině osmdesátých let napsal s přítelem a textařem Zdeňkem Rytířem své nejznámější písničky. Během společného sezení na chatě pro něj Rytíř přebásnil slavný americký country hit Waylona Jeninngsa a Willieho Nelsona Goodhearted Woman na Báječnou ženskou, ze Sea of Heartbreak vznikla Snídaně v trávě… Výborné byly ale i jeho vlastní hity, jako je třeba Pověste ho vejš nebo Starýho psa novým kouskům nenaučíš.
Spím v obilí:
Láska na první pohled
Podle zpěvákovy ženy Marty prý něco takového opravdu existuje, protože ji zažila. „Stalo se to v roce 1971. Seděl na mé židli v šatně plzeňského divadla Alfa, a když jsem tam vstoupila a naše pohledy se setkaly, byla to láska na první pohled,“ zavzpomínala před lety známá loutkoherečka na první okamžik setkání se svým osudovým mužem v rozhovoru pro Blesk. Právě se ale rozváděla, a tak na nějaké avantýry nebyla příliš zvědavá. „K nám do divadla ho přivedl Petr Novotný,“ dodala. Pak odjela s Laternou Magikou na tři měsíce do Španělska, Michal jí začal psát, a když se vrátila, byla jejich láska už zpečetěná. Brzy byla svatba a krátce nato přibyla k Martině dceři z prvního manželství Gabriele ještě Michaela. „Byli jsme si vzácní a měli se rádi. Celý život,“ zhodnotila čtyřiadvacet let společného života, který jim osud dopřál.
Rád se brouzdám rosou:
Samotu naprosto nesnášel
Byl prakticky neustále na cestách, paradoxně ale naprosto nesnášel návrat do prázdného domova. Když k tomu náhodou přece jen došlo a Marta byla právě na zájezdu, míval sklony trucovat. Dokázalo ho to neuvěřitelně vytočit a chvíle psychické nepohody si krátil popíjením alkoholu. „Tatínek neměl rád maminčiny cesty a velmi mu záleželo na tom, aby se měl kam vrátit. Prázdný domov neměl rád. Někdy v takových situacích začal trucovat a trochu víc pít,“ prozradila před časem Blesk TV Magazínu jeho dcera Michaela. Když pak Martin zájezd s Laternou Magikou trval i dva měsíce, znamenalo to pro něj nesmírně obtížné období. Jeho koketování s alkoholem ale bylo spíš nárazové a často míval období, kdy se snažil očistit si organismus a zbavoval se plánovitě veškerých škodlivin.
Medicinman:
Zlobil, když byl sám
Podle jeho ženy si prý nikdy nemyslel, že by se mohl stát legendou. Například za poslední desku dostal místo honoráře ojetý Nissan Patrol a byl nesmírně šťastný. „Jednou jsme tím autem jeli z Prahy do Hoštic a předjíždělo nás nějaké auto, plné mladých lidí. Jeli v pruhu vedle nás, pak si všimli Michala a zdravili ho. Byl neskutečně šťastný, že ho ti mladí poznali. To už byl nemocný, bylo to asi čtyři měsíce předtím, než zemřel,“ zavzpomínala paní Marta, která to s ním často neměla vůbec lehké. „Byli jsme si vzácní a měli jsme se rádi. Michal ale měl v dětství žloutenku a z ní měl oslabená játra. Vlastně vůbec nesměl pít. Potom překonal i závažnou operaci po perforaci střev a profesor Herz, který mu zachránil život, mi tehdy jasně řekl, že už nesmí pít vůbec. Ani kapku. Jenže on to porušoval. Nešetřil se a já jsem se na něj zlobila, protože mě tím trápil. Když jsem ale pak šla na jeho koncert a viděla, jak ho lidé mají rádi, protože do svých písniček dává srdce, všechno jsem mu zase odpustila,“ vyznala se v rozhovoru pro server blesk.cz.
Chtěl bych být medvídkem:
Nenapravitelný bohém
Celý život žil jako bohém. Navzdory velkým bolestem stále pravidelně vystupoval, skládal a nahrával. Nesnášel, když mu zdravotní problémy nedovolily koncertovat. Návaly hněvu si pak často vyléval na své okolí, vzápětí se ale všem donekonečna omlouval. Na sklonku života se odstěhoval z velkoměsta na chalupu do jihočeských Hoštic, které proslavil svými filmy populární režisér Zdeněk Troška. Podle Marty mu o několik let prodloužil život tamní známý páter Ferda. Michal se řídil jeho radami, důsledně dodržoval jeho bylinkové kúry, jenom bez piva prostě vydržet nedokázal. Rakovina jater už mu nedovolila vrátit se na pódia, občas ale bývá uváděno jako příčina úmrtí selhání slinivky. Michal Tučný zemřel 10. března 1995. V Hošticích je na jeho počest pojmenováno náměstí a na tamním hřbitově má pomník ve tvaru kovbojského sombrera, který navrhl jeho přítel, akademický sochař Michal Gabriel, a neustále na něm hoří svíčky.
Ještě dlouhou cestu mám:
Stal se nesmrtelnou legendou
Na ‘posledního kovboje‘ jeho příznivci nezapomínají. V roce 2003 byl posmrtně uveden do Síně slávy Akademie české populární hudby. Na jeho počest se na country festivalu Stodola Michala Tučného scházejí každoročně v Hošticích tisíce lidí, k výročí jeho úmrtí se dokonce scházejí i členové pražského klubu XXXL. Český král country nahrál zhruba 250 písniček, které mu zaručily nesmrtelnost. Držitel Výroční ceny Pony Expresu s právem nosit šerifskou hvězdu je jedním z nejcitelněji postrádaných, předčasně odešlých kumštýřů. Muž medvídkovsky přátelského exteriéru i podobně lidského interiéru. Prostě báječnej chlap.
Tam u nebeských bran:
Vložil: Adina Janovská