Byl ostudou vážené rodiny a vždy říkal, co si myslel. Švorcová by o tom mohla dlouho vyprávět… Tajnosti slavných

Foto: repro/archiv ČT

Popisek: Ilja Racek jako profesor Bejlovec v seriálu Strážce duší

Charismatický chlap s uhrančivým pohledem a nezaměnitelným hlasem, který vždycky říkal nahlas, co si myslí. Nebýt jeho zásadovosti, nejspíš jsme si mohli jeho umění užít v řadě krásných hlavních rolí. Jenže středostavovský původ, upřímnost a otevřený nesouhlas s některými praktikami minulého režimu se zkrátka neodpouštěly.

S přesvědčenou komunistkou Jiřinou Švorcovou se setkával téměř denně na jevišti i v zákulisí a za její názory ji prý velmi rád napadal a hřešil na její férovost. „Každej večer po představení seděl v klubu vinohradského divadla Ilja Racek, a pokaždé na ni volal: Pojď sem, Jiřino, řekni mi jednu věc. Kdy už vy zkurvení komunisti půjdete do prdele? A ona ho tišila, aby ho nikdo neslyšel,“ vzpomínal na jejich hašteření, které se stalo téměř divadelním folklórem, herec Jiří Krampol v bestselleru 1968 očima 50 slavných osobností.

Vika v poetickém dramatu Václava Kršky Stříbrný vítr, natočeném podle stejnojmenné literární předlohy Fráni Šrámka
(foto - repro archiv NFA)

Ostuda rodiny

Narodil se 24. června 1930 v Praze do velmi vážené rodiny, jeho tatínek Sáva Racek byl středoškolský profesor a po válce dokonce působil jako zemský školní inspektor. Ze syna ale moc radosti neměl, k čemuž prý velkou měrou přispěl především dědeček Adolf. Byl novinář, příležitostný básník a vyhlášený bohém. Rád o sobě šířil skandální historky, například že ho jako nemluvně odložila na kostelní schody dáma, která vystoupila z kočáru s hraběcí korunkou. Byl to právě hříšný dědeček, který Ilju naučil číst a také hrát mariáš. Často ho brával s sebou do divadla, a když mu koupil loutkové divadélko, probudil v něm celoživotní lásku. To domácí mu ale nestačilo, a tak začal již během okupace pracovat jako technik v Říši loutek. Přesto musel vzhledem k otcově povolání na gymnázium, ale bylo z toho jenom nekonečné trápení – pro něj i všechny okolo. Byl samý reparát, chodil za školu… zkrátka ostuda rodiny. Nakonec ze sexty dělal zkoušku na konzervatoř, jenže ho nepřijali. Uspěl až na druhý pokus v roce 1947. A po únoru 1948 se konzervatoř přeměnila na DAMU.

Pétépácká škola života

Herectví studoval pod vedením věhlasných profesorů Ladislava Peška, Vítězslava Vejražky a Boženy Půlpánové a už jako student dokonce statoval v inscenaci Chodská nevěsta. Představení vyvolalo skandál a v Národním divadle ukončilo krátké působení režiséra Alfréda Radoka, kterého Jindřich Honzl dokonce označil za nepřítele socialismu. Již v roce 1948 také dostal i první filmový ‘štěk‘ ve válečném dramatu Martina Friče Návrat domů a ještě před absolutoriem získal i první stálé angažmá v olomouckém divadle, na jehož prknech pak strávil deset let. Současně stihl v té době absolvovat i vojenskou službu. Původně měl účinkovat v Armádním uměleckém souboru, kvůli špatnému kádrovému profilu ale nakonec skončil v Komárně u pétépáků (PTP – pomocný technický prapor – pozn. red). Sám říkával, že byli jeho univerzitou, protože se setkal s lidmi, které by jinak v životě nejspíš ani nepotkal, od kněží přes ‘vyakčněné‘ vysokoškoláky až po opravdové grázly. Nakonec se ještě jako voják dostal zpátky do Olomouce.

V roce 1966 v Divadle na Vinohradech, ve slavném představení Královna Kristýna
(foto - vis.idu.cz/Vilém Sochůrek)

Zrazená Jirásková

V roce 1960 se stal členem souboru Divadla E. F. Buriana, v němž se objevoval převážně ve veselohrách. V té době získal i první hlavní filmovou roli. Přestože byl leckdy na kordy s nadřízenými kvůli svému středostavovskému původu i osobním postojům, paradoxně ztvárnil hlavního hrdinu v adaptaci knihy komunistického novináře a funkcionáře Julia Fučíka Reportáž psaná na oprátce. V roce 1966 přešel do Divadla na Vinohradech, kde se vyprofiloval v představitele výrazných a psychologicky složitých charakterů a patřil dlouhá léta k oporám hereckého souboru. Pohostinsky také vystupoval v Divadle Na zábradlí a ve Viole. V roce 1990 oficiálně odešel do důchodu, což si prý tehdejší nová ředitelka divadla Jiřina Jirásková brala osobně jako zradu. Svérázný a tvrdohlavý elegán, kterému přibývající léta rozhodně ani trochu neubrala na charismatu, se ale nechal slyšet, že se rozhodl vzít svobodu do svých rukou a pracovat na volné noze. Na vinohradská prkna se časem vrátil jako host, hrál ale například i v Divadle ABC. V roce 2008 obdržel Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v divadle.

Antichartu odmítl

Během kariéry ztvárnil ve filmu a televizi téměř stovku postav, neobešly se bez něj ani populární seriály, od Hříšných lidí města pražského přes Zlou krev a pokračování Arabely až po Četnické humoresky. Kvůli ‘černému puntíku‘ v kádrovém profilu ale na něj produkce pamatovaly převážně jen s vedlejšími rolemi. Vždycky totiž říkal na rovinu, co si myslí, navíc jako jediný člen Divadla na Vinohradech odmítl v roce 1977 podepsat takzvanou Antichartu. Často spolupracoval s dabingem, svůj výrazný hlas propůjčil mimo jiné protivníkovi Indiany Jonese a daboval například takové hvězdy jako Marlon Brando či Gene Hackman. S odchodem do penze definitivně ukončil i spolupráci s filmem, jeho poslední rolí se stala jedna z vedlejších postav v historickém dramatu Miloslava Luthera Svědek umírajícího času. Dál se pak objevoval už jenom na obrazovce. V roce 2009 onemocněl rakovinou prostaty, zákeřné nemoci se ale odmítl podvolit. V roce 2013 se dokonce vrátil před kameru jako Antonín Foldyna v seriálu Sanitka 2 a zahrál si otce hlavní hrdinky v komedii Tomáše Magnuska Jedlíci aneb Sto kilo lásky. Jako úplně poslední měl tu čest s ním spolupracovat v roce 2014 režisér Jiří Svoboda při natáčení dvoudílného televizního válečného dramatu Poslední cyklista.

Jan Neruda v roce 1994 v seriálu Laskavý divák promine
(foto - repro/archiv ČT)

Psali jsme

Nenapravitelný holkař se oženil čtyřikrát. Přesto nakonec zůstal sám jako kůl v plotě. Tajnosti slavných

Nemoci si přestal všímat

Ilja Racek byl rozvedený a měl tři děti, jeho syn Ilja Racek ml. je od roku 2016 ředitelem Slezského divadla Opava. Jeho slavný otec se naposledy objevil na veřejnosti loni na jedné z filmových premiér a zdálo se, že se s osudem pere více než statečně. Na otázku médií, jak je to vlastně s jeho rakovinou, tehdy jeho syn odpověděl: „Zdá se, že žádná není. Je to divné, ale je to tak. Tatínek si své nemoci nějak přestal všímat. Přestalo ho bavit čekání v nemocničních čekárnách, vykašlal se na všechno, co mu doktoři radili či zakazovali, a prostě žije. Vypadá to, že ta nemoc tam není, anebo pokud je, neprojevuje se.“ Nakonec ale nad ním stejně zvítězila. Nezapomenutelný Ilja Racek navždy odešel ve čtvrtek 2. srpna. Bylo mu osmdesát osm let.

Psali jsme

Dobrá kamarádka vytáhla kdekoho z průšvihu. Pak ale jakoby všichni ztratili paměť… Tajnosti slavných

Vložil: Adina Janovská