Sexy domině obětoval Zlatý slavík kariéru, svobodu, rodinu i přátele. Co ještě nevíte o taktice krásné Blechy. Tajnosti slavných
13.07.2017
Foto: ČT
Popisek: Waldemar Matuška na cestě ke country
VIDEO Holky se na něj lepily jako vosy na med, musel je od sebe odhánět. Nakonec se ale našla cílevědomá kráska, v jejíchž rukou se proměnil v hadr. A bohužel výrazně ovlivnila jeho kariéru k horšímu. Kdekdo to dobře ví, a to je fakt, který Matuškova vdova nemůže světu odpustit... Pokračování článku ze včerejška.
Na lepší časy se začalo Waldemaru Matuškovi konečně blýskat při natáčení slavného filmového muzikálu Kdyby tisíc klarinetů v roce 1964, když se poprvé setkal s herečkou Jitkou Zelenohorskou. Určitě si ji vybavíte – byla to ta krásná brunetka, které o dva roky později v Menzelově slavném filmu Ostře sledované vlaky razítkoval Josef Somr sexy zadeček. Waldemarovi padla do oka, jenže se jí vůbec nelíbil. Navíc jí tehdy bylo teprve osmnáct a on byl o téměř patnáct let starší. Jenže byl pozorný, milý a vtipný, a tak ji časem ‘ukecal‘. Lehké to s ním ale nebylo. Mimo jiné byl vyhlášené nemehlo, a tak každé své auto, a byly jich prý nejméně dva tucty, dokázal do měsíce nabourat. Navíc byl i neuvěřitelně pověrčivý. Například by si v divadle nikdy nesedl do první řady, protože to mělo přinášet smůlu, a když mu přeběhla přes cestu černá kočka, okamžitě si třikrát odplivl přes levé rameno.
Jeho pověstný temperament ho nezřídka dostal i do pořádných potíží. Třeba během natáčení filmu Kdyby tisíc klarinetů se údajně s Karlem Gottem a Evou Pilarovou tak opil, že si ulevil z balkónu přímo na hlavu strážníka, stojícího před vchodem do hotelu. Pomalu ale přituhovalo, přišel zákaz vystupování, v podstatě nesměl najednou vůbec nic kromě představení v Rokoku, kde nad ním Vostřel držel ochrannou ruku. Došlo to tak daleko, že začal trpět depresemi, a tak mu Vostřel zařídil hospitalizaci u svého kamaráda Miroslava Plzáka v bohnické psychiatrické léčebně. Když pak vyšel ven, byl bez práce a neměl kde bydlet, přivedla ho Jitka domů.
Tereza
(Z filmu Kdyby tisíc klarinetů):
Jako sardinky
Jitka ho milovala, a tak by pro něj udělala cokoli. Svědčí o tom i fakt, že v bytě 1+1, do nějž si Waldemara přivedla, žila s rodiči a dvěma bratry. „Naši spali v kuchyni, já v předsíni a bráchové s Waldou v pokoji. Ač jsme neměli žádné peníze, byla to krásná doba. Nakonec si ho naši oblíbili a moje babička ho přímo milovala,“ zavzpomínala po letech. Až zhruba po roce se konečně mohli přesunout do rozestavěného bytu v zadním traktu na Václavském náměstí. A v rekonstrukci pak jejich domov zůstal vlastně napořád, protože Waldemar vymýšlel jedno vylepšení za druhým. A od Jitky očekával, že všechno zařídí. Byli krásný a populární pár, kam vkročili, všude budili pozornost. Jitka prý dobře věděla, že si její partner občas ‘užije‘ s nějakou fanynkou, příliš ji to ale netrápilo. Spíš si z toho dělala legraci. Dokonce se i zasnoubili. Matuška prý tehdy hodil dva prstýnky do sklenice se šampaňským a požádal Jitčiny rodiče o její ruku. Místo krásného obřadu ale nakonec přišla studená sprcha – do hry totiž vstoupila rázná a cílevědomá ‘Blecha‘.
Sbohem lásko:
Blecha zasahuje
Bezesporu krásná, o šestnáct let mladší Olga Blechová se údajně setkala s Waldemarem poprvé v rodném Liberci, když mu její bratr dělal při vystoupení zvukaře. Původně chtěla studovat biologii, pak ale vyhrála jednu pěveckou soutěž a zpěvák Jiří Popper jí nabídl angažmá ve své doprovodné dívčí skupině Krystalky. Místo na vysokou školu tedy odjela na angažmá do východního Německa, zhruba po roce se ale Krystalky rozpadly. Zbyly z nich jenom Olga a kolegyně Irena Rezková, které spolu vytvořily doprovodné Duo Irena a Olga a dělaly křoví úspěšnějším zpěvákům. Pak ale Irena emigrovala do Itálie, Olga zůstala ‘v luftě‘ a Matuška jí nabídl, aby vystupovala s ním. Jenže časem přešli od koncertování k tajnému randění. Vše vyvrcholilo v době, kdy byl Matuška právě v zahraničí. Když se jednoho dne Jitka vrátila domů, stála mezi dveřmi Olga a vyhodila ji s tím, že teď je tady paní ona. Později sice Blechová tvrdila, že jí Waldemar vzkázal po manažerovi, že to má udělat, sotva ale našla mezi kolegy někoho, kdo jí uvěřil. Navíc měl Matuška zjevně špatné svědomí, protože Jitce zpočátku tvrdil, že se o ni postará, pomůže jí najít nový byt, nechá auto. Nakonec z toho nebylo nic. Z Václaváku se stěhovala jen s kufry, některé osobní věci jí prý Blechová dokonce odmítla vydat. Dva roky pak přespávala u známých, než se jí podařilo sehnat vlastní bydlení. „Také jsem věřila, že zůstaneme přáteli, občas se uvidíme, popovídáme si, ale to se nestalo. On měl vůči mně tak černé svědomí, že se mi bál podívat i do očí,“ dodala.
Holky já mám všechny rád:
Sexbomba vyhrála
Politické i soukromé události odstartovaly v roce 1969 Waldemarovu éru kompromisů. Odešel z Rokoka, oficiálně přešel na tzv. volnou nohu a exkluzivně vystupoval s orchestrem Václava Hybše. Zpíval, hrál ve filmu i televizi a pomalu začal točit desky, na nichž se to začalo hemžit urostlými chlapáky, vousatými námořníky… v jejichž středu dominovala sexy ‘Blecha‘ v džínách a kovbojském sombreru. Až nakonec skončil u táborového ohně. V roce 1976 konečně dosáhla Olga dílčího vítězství. „„Jednoho dne jsme přijeli po představení i s kapelou k nám a najednou si Waldemar vlezl za bar, udělal si ticho a řekl, že bych chtěl všem přítomným něco říct. A pak mě požádal o ruku,“ vyprávěla Olga. A tak se konala svatba a ihned se začali pokoušet o potomka. Měli nejvyšší čas, Olze pomalu klepaly na dveře tři křížky. Povedlo se a do roka přišel na svět Waldemar junior.
Láska je lék:
Ve vleku rázné dámy v sombreru
V roce 1980 sice Matuška dostal titul zasloužilý umělec, nejčastěji ale byl vídán ve společnosti kamarádů táborových ohňů, skupinou K.T.O, samozřejmě po boku své krásné ženy, s níž zpíval duety. Jeho přechod ke country a vystupování se skupinou K.T.O považují někteří fanoušci za nejchudší období v jeho životě, milovníci country hudby si ale zpravidla myslí pravý opak. A Olga rázně převzala otěže jeho další životního osudu. Dělala mu osobního řidiče – prý kvůli jeho nešikovnosti za volantem, rozhodovala prý, kdo se přes její ‘ochrannou zeď‘ dostane až k Waldemarovi, aby s ním mohl alespoň promluvit. Platilo to i pro jeho kolegy a přátele, od nichž se podle některých z nich všemožně snažila manžela odstřihnout. Otevřeně o tom promluvil zpěvákův syn z prvního manželství Miroslav. Všechny kontakty prý měl, věděl, že má v Praze vnuka Matěje, a – nic! „Syn žije v Praze, táta tam zase jezdil. Mohli se vidět, kdyby byla vůle. Všichni ale víme, kdo a proč mu organizoval, s kým se má a s kým nemá setkávat,“ řekl Blesku po otcově smrti, o níž se dozvěděl z médií.
Za klobouk si vrásky dej:
Doba kompromisů
Jako zasloužilý umělec se Matuška konečně přesunul do skupiny spolehlivých umělců, a tak se v roce 1981 konečně dočkal povolení vycestovat do Spojených států. Velký sen se tím splnil především Olze, protože za Velkou louží žil již od roku 1967 její bratr, k němuž oficiálně odjeli na pozvání. Pak už tam jezdili každý rok. Všichni bez rozdílu ale byli v šoku, když se v roce 1986 dozvěděli z novin o „morálním pádu jednoho zpěváka“. Co mu v Československu chybělo? Měl zajištěnou existenci, žil v pěkném podkrovním bytě na Václavském náměstí, jezdil mercedesem, zpívat mu nikdo nezakazoval… Přesto ve svých čtyřiapadesáti letech to vše vyměnil za nový život ve Spojených státech. Až po listopadové revoluci se důvod pokusila vysvětlit jeho žena Olga. Začalo to prý v polovině osmdesátých let, kdy se na něj znovu zaměřila tajná policie, poté co si pustil pusu na špacír během jednoho koncertu. Narážel na havárii jaderné elektrárny v Černobylu, kterou oficiální místa v té době ještě tajila, a vzápětí musel vysvětlovat své chování na ministerstvu vnitra. Když pak znovu odjeli k bratrovi na Floridu, Waldemar prý nechal rozhodnutí na Olze, protože už v Československu nikoho neměl, a tak mu prý bylo fuk, kde bude mýt nádobí. A tak zůstali a jí se splnil životní sen.
Květe mák a slunce pálí:
Blecha vrací úder
Peníze prý měli jenom na měsíc, krajané ale nenechali milovaného Matušku ve štychu. Nechali je zadarmo bydlet, nosili jim jídlo… Pak natočili desku, vyrazili na turné a hned po tom prvním si koupili dům. Zpočátku to Waldemar neměl snadné, protože se ve svém věku jen obtížně vypořádával s jazykovou bariérou. A právě když dostali zelenou kartu, tedy povolení k trvalému pobytu, v Československu došlo k listopadovému převratu. Přesto se pak ale vraceli už jenom na návštěvy. Waldemarův zdravotní stav se totiž horšil, měl těžké astma, nakonec mu lékaři dlouhý let přes oceán raději zakázali. Zemřel v St. Petersburgu na Floridě 30. května 2009, v umělém spánku v nemocnici na selhání srdce, které bylo následkem těžkého zápalu plic. Poslední rozloučení, které se konalo na pražském Žofíně kvůli složitému převozu z USA až o tři týdny poději, se proměnilo v manévry. Obřad byl rozdělen do dvou částí, první se účastnili rodinní příslušníci, umělci, politici a pozvaní smuteční hosté. Od dvanácti hodin byl pak sál přístupný veřejnosti a s milovaným Waldou se přišly rozloučit tisíce lidí. Druhý den byla urna s jeho popelem uložena na pražském Vyšehradě. A o pět let později se jeho vdova rozhodla konečně zúčtovat se všemi, kteří jí, podle jejího názoru, někdy ublížili. Napsala knihu s prapodivným názvem Zákulisí našeho života, v níž pod pláštíkem hrstky vzpomínek na manžela pořádně umyla hlavu Waldemarovým bývalým kolegům a přátelům. A servítky si při tom nebrala. Opravdu to bylo nutné?
A tak dál nosíš po kapsách sny mládí:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na redakce@krajskelisty.cz
Vložil: Adina Janovská