Zažil slávu i úplné dno. Byl na drogách, nemocný, přes rok chodil s Terezou Pergnerovou, zná exekutory, kriminál i hospodské rvačky… A teď válcuje českou hitparádu. Prozradil i to, co žádný muzikant zatím neřekl

Foto: Archiv

Popisek: Rapper Kato

VIDEO Je to jak z filmu, český rapper těžký život má. Jmenuje se Adam Svatoš, říká si Kato, ale možná ho znáte jako Depha ze skupiny Chaozz. Jeho životní story stojí za to. Byl slavný i na dně, na drogách a nemocný, chodil s Terezou Pergnerovou, zažil exekutory i hospodské rvačky – a teď je z něj frontman kapely Prago Union a hrdý táta půlroční holčičky. Velmi otevřený rozhovor s ním přinesl časopis Reportér.

Kolik si člověk vydělá hraním?  „Když hrajeme ve dvou, s dýdžejem,“ říká v rozhovoru pro magazín Reportér, „chceme dvacet tisíc.“ Je to málo?  „Podle mý filozofie musí vždycky vydělat i promotér, aby nás příště pozval znova, protože já chci koncertovat celej život. Nejspíš bychom si mohli říct o padesát, někam by nás pozvali i tak, ale znamenalo by to spoustu zruinovaných promotérů, mnohem míň příjemných mejdanů a vzpomínek, což nestojí za to.“ A navíc má ve smlouvě flašku Jamesona, a to taky stojí za to.

Proč si ho pozval Karel Šíp?

Letos měl dobrý rok. Jeho nová deska jménem Smrt žije (video naleznete dále v článku) u nás byla pět týdnů po sobě vůbec nejprodávanějším albem, takže si ho do svého pořadu pozval dokonce Karel Šíp – no a narodila se mu dcera. „Upřímně,“ zasměje se Kato, „k tomu, abys tady vedl pět týdnů hitparádu, ti stačí prodat patnáct desek, což je legrační číslo. Jiné hiphopové kapele se to ovládnutí žebříčku zatím nepovedlo, takže dobrej pocit mám, ale například výdělečné to samozřejmě není. I kdybych dostal sto procent ze všech těch prodaných desek, zdaleka mi to nevrátí náklady, které jsem investoval za poslední dva roky každodenní práce. Řeknu ti to takhle: Když náš Chaozz vydával před dvaceti lety první album, kterého se tehdy prodalo padesát tisíc, tak ještě bývaly koncerty reklamou na desku, zatímco dnes už je deska reklamou na koncerty. Jinak než živým hraním peníze nevyděláš,“ popisuje praxi v dnešní muzice.

Jezdí na kole, řidičák mu sebrali

Otcem snů taky samozřejmě není, s tím se ani nedalo počítat, Kato byl vždycky trochu mimo. „Některé návyky změnit nedokážu,“ uznává, „třeba ty své noční vycházky. Připadá mi to divný. Když je jedenáct večer a já sedím doma, začnu nervózně podupávat nohou a připadám si nesvůj.“ Partnerka je prý tolerantní a tak rapper nasedne na kolo a zmizí. K cyklistice byl jaksi donucen – policie ho několikrát zastavila s větším množstvím THC v krvi, tresty se nasčítaly, a nakonec z toho byl osmiletý zákaz, který teprve nedávno vypršel, a Kato sice ví, že by si měl řidičský průkaz obnovit, ale nějak mu to zatím nevyšlo. A tak celé noci jezdí po Praze na kole.

Zlaté devadesátky, na kterých rozhodně nezbohatl

Roku 1995 založil hiphopovou kapelu Chaozz, o rok později vyšla první deska jménem „... a nastal chaos“, po které šíleli puberťáci a která trhala hitparády tehdejšího Esa. Chaozz, ve kterém býval zdaleka nejaktivnějším členem, zářil po celou druhou polovinu devadesátých let, ale kluci díky tomu nezbohatli. „Podepsali jsme tehdy smlouvu, ve které nešlo o peníze; každému z nás zaručovala jedno procento z prodeje. My to před první deskou ani neřešili, chtěli jsme zažít legraci, něco se naučit, poznávat lidi, a hlavně nás ani ve snu nenapadlo, že by se toho mohly prodat desítky tisíc kusů... Co jsme vydělali, to jsme vzápětí prokalili a projezdili v taxících,“ přiznává Kato dnes.

Čágo belo, šílenci!

Tehdy také chodil s Terezou Pergnerovou. Potkali se samozřejmě v Esu. „Chodili jsme spolu rok a půl. Dneska už to jsou jen vzpomínky a vesměs dobrý. Ty špatný už mi dneska tak špatný ani nepřijdou,“ říká rapper. K důvodům rozchodu se nechce vracet, společnou tehdy ale měli náklonost k drogám, kterou ale Deph ustál podstatně lépe než Pergnerová.

Nikdy jsem nejel žíly, tvrdí rapper

Kapela Chaozz si  na konci devadesátek dala pauzu, která trvá dodnes - a z Depha se stal Kato, to podle Číňana z Růžového pantera. Tehdy prožíval jednu z nejhorších životních etap. „Musel jsem se resetovat jako muzikant i jako člověk,“ vypráví v klidu, „protože jsem měl za sebou první a největší drogovou vlnu – ty další vlny, to už bylo spíš takový průběžný šplouchání, ale tenkrát ne.“ Jak to tehdy probíhalo? „Nikdy jsem nejel žíly,“ tvrdí, „nebral jsem heroin, to byly hranice, které jsem si nastavil na začátku svých experimentů a nikdy nepřekročil. Ale šňupal jsem třeba solutanový modely, proti kterým jsou dnešní amfetaminy čajíček. Byly to dryáky – dal sis jednu čáru a hned ti popraskala pusa, tři dny jsi o sobě nevěděl,“ vzpomíná na časy, kdy byl mimo o něco víc než normálně.

Do pěti měsíců jste mrtvej, řekl mi doktor

To období trvalo necelý rok, ale nejenže ho odrovnalo psychicky; dobře nevypadal ani fyzicky, hodně například zhubl, za což ale mohla i štítná žláza. „Při hyperfunkci štítné žlázy máš stejný příznaky, jako když bereš drogy, extrémně spaluješ, tudíž hubneš, jsi zrychlenej, roztěkanej, a tak se stalo, že máma jednoho dne přišla s tím, že mám jít na vyšetření, protože to je dědičné a ona s ní měla problémy taky. Nepletla se. Odborníci se to snažili léčit, ale nakonec řekli, že žláza musí jít pryč, jinak jsem do pár měsíců mrtvej. Tehdy jsem řekl, podívejte, pane doktore, já si občas zakalím. Nemůže se náhodou stát, že jsem jen docela normálně zmejdaněnej? Zakroutil hlavou, že ne, tak jsem si chvíli pohrával s myšlenkou, že se stanu prvním mrtvým českým rapperem, ale pak jsem si řekl, že bych si to asi neužil, a šel pod kudlu.“

Nemám zuby, no a co?

Před deseti lety navíc přišel o všechny zuby.  „Jíst můžu skoro všechno,“ upozorňuje, „nekousnu do jablka, nemůžu oříšky a vlastně nic menšího než je mezera mezi čelistmi, třeba hrášek, ale jinak cokoli. Doma mám klapačky, ale nepoužívám je, protože s nima šišlám ještě víc než bez zubů. Navíc pak necítíš chuť jídla, protože ti zakrývají horní patro, bolí tě huba... Je to ještě větší opruz než takhle,“ popisuje úskalí života rapper.

Půl milionu na implantáty z dluhů nezaplatí

Nové zuby by mu pomohly, ale nenarazil na lékaře, který by si mu je troufl do pusy nasadit, protože rapperovi výrazně ustoupila čelistní kost; tím pádem není implantáty do čeho zavrtat: „Musím počkat na to, až mě doběhne technologie.“ No a pak jsou tu peníze – zákrok by ho stál odhadem půl milionu korun, což jsou peníze, které nikdy neměl a velmi pravděpodobně mít nebude, naopak. Kato je, jak jinak, těžce zadlužený: „Postupně sice dluhy mořím, ale že bych se zbavil všech kostlivců ve skříni, to rozhodně ne,“ směje se Kato.

Neplatil jsem nájem

Jde prý o dluhy za nájem. „Kdykoli jsem dělal desku, nebyl jsem schopný racionálně fungovat, platit třeba nájem. No a když jsem natočil jediný rok po sobě desky Dezorient express a Barvy, nezaplacený nájmy se nakupily a společně s penále vytvořily částku, kterou jsem už splatit ani nemohl. Přinesl jsem pár desítek tisíc a žádal o splátkový kalendář, neprošlo to, a jednoho dne jsem dostal dopis, ať se vystěhuju, tak jsem zmizel. Jen jsem ten byt oficiálně nepředal, tak nevím, jestli mi tam náhodou neběží dodnes každý měsíc nájemné...“ 

Na Pankráci ve vazbě

Prožil prý skoro všechno, včetně vězení. „V dobách, kdy jsem natáčel Dezorient express, jsem často v noci dostal chuť na fotbálek a vyrazil do klubu v Nuslích, kde se sice scházely smažky, ale takový ty neškodný; žádní gauneři. Mně vyhovovalo, že tam i ve tři ráno najdu spoluhráče na fotbálek, ale policajti věděli, kdo tam chodí, a kdykoli neměli do čeho píchnout, zaparkovali za rohem a sledovali, kdo bude odjíždět autem. Takhle mě několikrát vyhmátli, a kromě toho, že jsem přišel o řidičák, jsem dostal patnáct tisíc peněžitýho trestu. Zapomněl jsem na to, nezaplatil, a soudce ten trest změnil, takže jedné krásné středy v jedenáct dopoledne někdo buší na dveře. Vstanu z postele, otevřu a: Dobrý den, policie, máte nástup trestu na pět měsíců, vemte si nějaká trička a jdeme.“

Co ho naučilo vězení

Po celý svůj pobyt seděl na přijímacím oddělení. „Na cele jsem měl dalších pět týpků, záchod, umyvadlo, třikrát denně jídlo, ale bohužel vůbec žádné vycházky. Naučil jsem se tam pár věcí, například pětkrát vysypat jeden a ten samý koš se smetím a pokaždý najít nový vajgly, ze kterých se dá ubalit cígo do novinovýho papírku. Já věděl, že nejsem zločinec, pořád jsem věřil, že to nějak dopadne, a po šesti dnech mě právník opravdu dostal ven; sehnal prachy, zaplatil za mě a přesvědčil soudce, ať kriminál zruší... Dnes už na to vzpomínám skoro jako na tábor, člověku by se skoro i zastesklo a někdy si říkám: Škoda, že jsem tam těch pět měsíců nepobyl, byla by to zajímavá zkušenost.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na redakce@krajskelisty.cz.     

Vložil: Dáša Vrchotová