Opáčko nejen pro vysokoškolské studenty pod „palestinskou vlajkou“. Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Hans Štembera

Popisek: Vlajka státu Izrael

V souvislosti s výskytem četných protestních akcí, kde zejména studenti v USA, ale i u nás protestují proti situaci na Předním východě, uvádím některá fakta, která mohou vnímavým cosi osvětlit.

1. Izrael je kolonialistický stát

Není. Izrael je stát uprchlíků, kteří se po zhruba 2000 letech v diaspoře vrátili do země svých předků. O tom, že kmen Hebrejců prokazatelně žil už asi 1250 let před Kristem, jsou nesčetné doklady. Jejich příchod do země (alija) byl zapříčiněn útlakem jejich komunit všude po světě a šoa, které znamenalo smrt zhruba šesti milionů Židů. Izrael není evropskou kolonií, neboť z Evropy pochází asi 30 procent jeho obyvatel, zbytek jsou lidé blízkovýchodního původu (Židé, Arabové, lidé z Afriky atd.)

2. V Izraeli je apartheid

Není. Apartheid byl ve své podobě praktikován v Jihoafrické republice. Ta měla ve svých zákonech tvrdá segregační nařízení a tvrdou diskriminaci černošského (a většinového) obyvatelstva. Stát Izrael přiznává stejná práva všem svým obyvatelům včetně asi 20 procent občanů arabského původu. Třetí nejsilnější politická strana je arabská, Aarabové slouží v IDF, jsou zastoupeni v soudním systému, akademické obci a v medicíně.

3. V Izraeli se provádějí etnické čistky

Nikoliv. V roce 1948 dala OSN Židům a Arabům zemi. Židé ji přijali, Arabové odmítli. Arabové vyhlásili Izraeli válku, kterou prohráli. Arabové, kteří zůstali na území státu Izrael (přes výzvy arabské koalice, aby zemi opustili před vyhlazovací válkou, kterou arabská koalice povede), jsou plnoprávnými občany sice v ne zcela dokonalé, ale rozhodně demokratické zemi.

4. Nerovný boj

Argumentuje se tím, že stát Izrael má agresivní a represivní armádu, mnohem vyspělejší, než mají Hamás a Islámský džihád, a že v reakci na útoky používá zbytečnou sílu. Je nutné si položit otázku, co je přiměřená odpověď na stovky a tisíce raket, vypouštěných nazdařbůh z pásma Gaza a Libanonu s cílem pozabíjet všechno živé po dopadu (tedy samozřejmě i Araby). Pro jedince, kteří žijí tisíce kilometrů od bojových linií, je odpověď mnohem snazší, než pro ty, kteří mají nepřítele se snahou je vyvraždit doslova za humny. Události z 7. 10. 2023 ukazují, že i tato převaha nemusí stačit a že bude nutné vymyslet důkladnější systém ochrany vlastních obyvatel před terorismem.

5. Okupace

Nikoliv. Stát Izrael dostal od OSN své území.  V následných válkách (kdy mu šlo o samotnou existenci) zabral území, a poté je vracel výměnou za mír. Egyptu vrátil obrovské území Sinajského poloostrova, bohatého na ropu, kterou sám nemá a musí dovážet. Arabům vrátil v roce 2005 pásmo Gaza. Výsledkem byly nejprve brutální výpady Hamásu vůči konkurenčnímu hnutí Fatah, posléze prostor, odkud vylétaly rakety, kopaly se tunely s náhlými výpady a vražděním, až po apokalypsu v říjnu 2023.

6. Uprchlíci s právem na návrat

V době válek se vždy objevují uprchlíci, vyhnaní válkou ze svých původních zemí. Zatímco organizace UHNCR (Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky – rok vzniku 1951) se celosvětově stará, aby se počet takto postižených jedinců snižoval, organizace UNRWA (Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě) tyto jedince de facto násobí. Z prvotních asi 700 000 Arabů, kteří na výzvu arabské koalice v roce 1948 odešli z území státu Izrael, je dnes asi 5,6 milionu „uprchlíků“.

UNRWA zpočátku nejspíš skutečně mohla vyvíjet podobnou činnost jako UHNCR, posléze se však z ní stal moloch s asi 30 000 pracovníky a ročním rozpočtem zhruba 1,2 miliardy dolarů. Co je UNRWA zač, jsme mohli celkem nedávno vysledovat při výše zmíněném teroristickém útoku na svrchovaný stát, kterého se někteří zaměstnanci aktivně zúčastnili. To, že tato organizace vydává školní učebnice, kde je Izrael líčen jako „sionistická entita, určená k likvidaci“, je rovněž dobře známo. Paradoxně UNRWA udržuje stav, který je de facto neřešitelný.

7. Nakba (pohroma)

V době vypuknutí války o samotnou existenci v roce 1948 odešlo na výzvu arabské koalice ze země asi 700 000 Arabů. Místo asimilace do okolních arabských států (cca 500 milionů obyvatel) byli tito skuteční uprchlíci nahnáni svými arabskými bratry do utečeneckých táborů, kde žijí de facto dodnes, prakticky již čtvrtá generace. Den Nakby připadá na 15. května, tedy den, kdy byl Izrael napaden arabskou koalicí, která měla jediný cíl. Úplnou likvidaci židovského státu.

Pokud bychom pátrali, kdy poprvé toto slovo zaznělo, tak budeme nejspíš překvapení, kým a v jakém smyslu. Autorem je syrský profesor Constantin Zureik, který je poprvé pronesl ještě v době trvání bojů v srpnu 1948. Tento termín nebyl použit jako cosi, co udělali Izraelci Arabům, ale jako ponížení a zranění, které si Arabové způsobili sami, vlastním přičiněním.

8. BDS (Boycott, Divestment, Sanctions)

Dnes již velmi rozšířené hnutí bylo zpočátku hnutím, které mělo napravit poměry na Předním východě, dnes je rozsáhlou politickou organizací, podporující poněkud zmatené levicové inteletuály (zejména v USA). Jak je to obsaženo v názvu, jednou z činností je bojkot izraelského zboží, investic atd. Jak je to krátkozraké, bylo vidět na úspěšné firmě SodaStream, jejíž výrobek má doma i leckterý občan ČR. Ředitel společnosti otevřel v roce 2007 svou první továrnu na Západním břehu v Mišor Adumim a zaměstnal 850 tzv. palestinksých Arabů a 250 Židů. Arabové si odnášeli z této továrny asi 3x vyšší plat, než bylo v kraji obvyklé. Díky hnutí BDS a jeho stálému tlaku („arabští otroci, vysávani Židem“) se továrna v roce 2015 přestěhovala do Negevské pouště, takže zmínění arabští pracovníci skončili. Podobných stupidit bychom našli povícero.

9. SIonismus je zlo

Není. Jeho duchovní otec Theodor Herzl na kongresu v Basileji  v srpnu 1897 formuloval jeho jasná kritéria:
a) budování vlasti židovského národa v zemi izraelské, založené na rovnosti a sociální spravedlnosti,
b) podpora alije (přistěhovalectví) do Izraele a spojení diaspory,
c) oživení hebrejštiny,
d) solidarita jako obrana proti antisemitismu.
Vyměnte slova Žid a Izrael v uvedených kritériích a nikoho nenapadne proti čtyřem bodům jakkoliv protestovat.

10. Rezoluce OSN proti Izraeli

Jde o oblíbený „sport“ velké části zemí, sdružených v OSN. Jen v letech 2015-2019 přijalo Valné shromáždění OSN více rezolucí proti Izraeli, než proti Íránu, Sýrii, Severní Koreji a Rusku dohromady. Nikdo netvrdí, že v Izraeli je vše dokonalé, ale… V Saúdské Arábii se pořádají veřejné kratochvíle – stínání hlav na náměstí, v Dubaji existuje de facto otrokářství (zahraniční dělníci), v Číně mizí lidé s jiným názorem a jsou tam koncentráky pro Ujgury, v Turecku jsou vražděni novináři a jinak smýšlející, v Íránu jsou veřejně popravováni homosexuálové, v Sýrii Bašár Asad používá chemické zbraně, v Rusku jsou vražděni novináři, v Myanmaru jsou vražděni Rohingové, o Severní Koreji snad ani netřeba mluvit. Všechno marno, nejhorším zloduchem je právě Izrael, proti němuž je třeba vydávat jednu odsuzující rezoluci za druhou, zatímco k těm dalším, výše napsaným, nic. Žádné veřejné demonstrace, žádné „okupační stávky“ na amerických univerzitách.

Vložil: Tomáš Vodvářka