V Chicagu zuří válka mafiánských klanů. Je v metropoli jazzu, alkoholu a korupce vůbec něco jako pravda?
21.05.2019
Foto: eldiario.es
Popisek: Anglický spisovatel a scenárista Ray Celestin
O téhle kapitole americké historie jste určitě slyšeli, přinejmenším vám něco říká jméno Al Capone. Dopřejte si příběh, který kromě napětí nabízí i poodhalení poměrů, vládnoucích Chicagu ve třicátých letech minulého století. Thriller Blues Mrtvého muže vydalo nakladatelství XYZ.
Píše se rok 1928, v Chicagu zuří na pozadí jazzové revoluce válka mafiánských klanů. A městem rezonují tři šokující události. Otrava vrchních představitelů města při jednom z mnoha opulentních večírků v luxusním hotelu, nález zohavené mrtvoly bílého gangstera v postranní uličce nechvalně proslulého Černého pásu a zmizení slavné dědičky rodinného jmění bez jediné stopy. Tyto tři zdánlivě nesouvisející události probudí ospalé letní velkoměsto z letargie.
Vyšetřovatelé z Pinkertonovy detektivní kanceláře Ida Davisová a Michael Talbot, nájemný vrah Dante Sanfelippo s pověřením od samotného Ala Caponeho a fotograf Jacob Russo pátrají po pravdě, i když každý z jiného důvodu. Komu ale mohou věřit? A existuje v gigantickém průmyslovém a obchodním centru, které je současně i hlavním městem jazzu, alkoholu a korupce, vůbec něco jako pravda?
Autor: Ray Celestin
Žánr: detektivka, thriller, společenský román
Nakladatelství: XYZ
Ukázka z knihy:
Zadní vchod do hotelu našel Dante v tiché úzké uličce lemované popelnicemi. Dveře byly bezpečně uzamčené zevnitř, přejel tedy budovu pohledem, aby zjistil, kudy se tam vloupat. V každém patře nad ním byly přes uličku natažené šňůry plné prádla, oslnivě bílé košile křižovaly oblohu jako dav duší stoupajících do nebe. Překvapilo ho, jak je možné, že je všechno to oblečení tak krásně bílé ve městě tak prosyceném znečištěním. Odhlédl od šňůr ke kovovým požárním žebříkům, které se cikcak plazily po cihlách až na střechu.
Prověřil zbytek bloku. O tři domy vedle někdo nechal otevřené zadní dveře zajištěné polámanou dřevěnou židlí. Dante se jimi protáhl a vyšel po schodech. Když dospěl k oknu, vylezl po požárním žebříku až na střechu bloku.
Šel po ní zpátky a míjel věci, které lidé tam nahoře mezi komíny a šňůrami na prádlo nechali – rostliny v plechovkách, stoly a židle, skládací lehátko, budík vedle matrace, klece na holuby naskládané jedna na druhou, opuštěné a rezavějící.
Když došel na střechu hotelu, dřepl si k požárnímu žebříku a lezl po něm dolů. Našel otevřené okno, protáhl se jím do chodby a vydal se k pokoji 414.
Dopřál si chvilku, aby popadl dech, pak přiložil ucho ke dveřím a poslouchal. Ticho. Sklonil se a prozkoumal zámek. Levná hotelová záležitost, kupovaná ve velkém, kterou je brnkačka otevřít. Vyndal z kapsy nářadíčko, dal se do práce a o minutu později vcházel dovnitř.
Byl to malý, čistý a uklizený pokoj s oknem do zadní uličky. Dante začal s průzkumem. Neměl na střelce moc času – obecně vzato to byli blázni podsvětí, násilníci, kteří si neuměli najít jinou práci než zabíjení lidí. Často byli také zvrhlí a zlomyslní, ten typ mužů, který ožvýká špičku náboje, aby zajistil, že se střelná rána víc rozšklebí, nebo potře kulku česnekovou nebo cibulovou vodou, aby se rány oběti zanítily. Ale tu a tam Dante narazil na nějakého inteligentního, přemýšlivého, profesionálního a nebezpečného zabijáka. Skutečnost, že Dante nemohl v hotelovém pokoji najít ani stopu mužovy identity, dokazovala, že si místo v tom druhém táboře naprosto zaslouží.
Zvrat, který hledal, nastal ve chvíli, kdy otevřel mužův kufr a našel tam krabici od bot plnou různých krámů. Posadil se na postel, prohraboval se tím a během pár vteřin si uvědomil, co to je – hromada věcí patřící tomu zmizelému číšníkovi.
Právě střelec tedy přišel do číšníkova domu před Dantem a nechal tam ty stopy v prachu. A s tímhle se vrátil: s fotkou, na níž podle Dantova úsudku byl právě číšník, s krabičkami zápalek z různých barů a restaurací, dopisem od číšníkovy dcery z Detroitu, výpisem z účtu, účtenkou z autoopravny a sázkovým tiketem, na jehož zadní straně bylo naškrábané nějaké telefonní číslo.
Střelec ty nakradené cetky nevyhodil, což znamenalo, že číšníka pořád hledá. Dante prošel hromádku ještě jednou, každou položku podržel v ruce. Pak se vrátil k sázence s telefonním číslem. Prohlédl si ho, zapamatoval, pak otočil tiket na druhou stranu a podíval se na sázku – jméno koně bylo nadrápané tak strašným rukopisem, že ho sotva dokázal rozluštit: Ganymedes. Kurz dvacet ku jedné, vsazeno dvacet dolarů. Čas a datum závodu, název závodiště a datum sázky. A navrch všech těch informací razítko. Všichni sázkaři razítkovali tikety vlastním stylizovaným logem, aby zabránili jejich kopírování. Tohle razítko bylo vyvedeno červeným inkoustem a zobrazovalo koňskou hlavu z profilu s kruhem hvězd kolem. Dante poznal, že patří Michiganu Redovi, drogovému dealerovi a sázkaři působícímu před kulečníkovou hernou v Cottage Grove.
Dante všechno vrátil do krabice od bot a uložil ji zpět do kufru. Pak přešel zpět k šatní skříni a prozkoumal mužovy obleky. Všechny do jednoho byly na míru a všechny cedulky od krejčího všité do podšívky prozrazovaly adresy na dolním Manhattanu, v Malé Itálii. Prověřil boty vyrovnané na dně skříně; stejná pohádka. Střelec byl z New Yorku.
Přesně toho se Dante bál. Narůstal v něm pocit paniky, klaustrofobie a obava, že se střelec může každou minutou vrátit…
Vložil: Adina Janovská