Prázdný a falešný Topol, esemeska, co psala dějiny. Výročí Jakuba Vosáhla

Foto: Fotomontáž Ondřej Vanča

Popisek: Kongres ODS v roce 2002 se konal ve Františkových lázních a znamenal přelom.

Před dvaceti lety, v prosinci 2002, to vypadalo, že politická generace devadesátých let definitivně odchází. Miloš Zeman se odebral na svou chalupu na Vysočině, Václavu Havlovi zbývalo posledních pár týdnů prezidentského mandátu a Václav Klaus měl té mrazivé neděle ve Františkových Lázních opustit vedení ODS, politického hegemona desetiletí, kterého kdysi ještě v Československu zakládal.

„Absolutně prázdný a falešný Topol“. Právě dvacet let je také možná nejslavnější české esemesce. Na dobovém rozměrném displeji mobilu Václava Klause ji tajně zachytil fotograf bulvárního Blesku. Bylo to poprvé, co se do novin dostal screen telefonní obrazovky. Policie to dokonce zkoumala jako trestný čin, i když věc poměrně rychle odložila. Orgány Syndikátu novinářů ale konstatovaly, že jednání deníku bylo neetické.

Především ale byla ta fotka senzační. Výměna vedení v jedné ze dvou největších stran v zemi byla živě sledovanou politickou událostí a výsledky hlasování delegátů pro mnohé velkým překvapením. Nikdo nepochyboval, že otec zakladatel není s volbou svého nástupce spokojen.

Chachar z Ostravy?

Mirek Topolánek, zemitý senátor z Ostravy, působil jako dokonalý opak intelektuála Klause. Ten rád citoval slavné ekonomy a zakládal si na vlastní badatelské kariéře. I ministři jeho vlád museli absolvovat předsedovy výklady s křídou u tabule, nemluvě o jeho legendárních uštěpačných poznámkách a znechucených grimasách, kterými projevoval svůj hluboký nesouhlas.

Nový předseda Topolánek už před volbou suverénně říkal, že Klausova ekonomického oblíbence F. A. Hayeka zkoušel číst, ale nic z jeho děl nedočetl. Naturelem měl mnohem blíž k typickému voliči ODS té doby, prakticky uvažujícímu podnikateli či živnostníkovi, který se rád hurónsky zasměje a nejde daleko ani pro jadrný výraz.

Svéráz Topolánek jako opoziční předák třeba dokázal ovládnout debatu s premiérem jedinou poznámkou, že ze zátahu dopravní policie na řidiče zvaného „akce Kryštof“ vznikla spíš „akce Cruchot“, ale současně si připisoval na konto větší než malé množství momentů zatmění, kterým se podle fotbalisty Řepky říkalo „blikanec“.

A jeden takový pánský vtip nakonec v roce 2010 jeho politickou kariéru ukončí.

Manželka a batoh

Pro voliče ODS to v prosinci 2002 byla totální změna - zatím jenom stylu. Ale postupem času pozorovali, že změny jdou mnohem dále. Zatímco Klaus stranu stavěl na důsledném respektu k pravicovému vidění světa, Topolánek ji mnohem více otevřel do politického středu podle hesla „tvrdé jádro a měkký obal“.

O čtyři roky později s tímto přístupem vyhraje volby s absolutně nejvyšším ziskem hlasů, jaký kdy v Česku kterákoliv ze stran zaznamenala.

Václav Klaus, kterého pár týdnů na to proti všem předpokladům zvolí prezidentem, ale bude postupné ovládání strany „měkkým obalem“ sledovat s velkou nelibostí.

Už na konci kongresu ve Františkových Lázních Topolánkovu vedení sice popřál úspěch, ale současně varoval: „Buďme sví, protože to bylo naší hlavní devizou a poznáme to podle toho, jestli nám budou tleskat úplně všichni – i páni Peheové a další – nebo jestli nám pořád ještě někteří tleskat nebudou: To je velmi dobrý lakmusový papírek pro nové vedení“.

Nad titulní stránkou sborníku ODS ke kongresu by každý slušný grafik zaplakal, ale uvažme, že se psal rok 2002...

První dekáda nového tisíciletí tedy bude soubojem vedení strany s jejím zakladatelem, ve kterém nebude nouze o intriky v zákulisí ani o šťavnaté vzkazy přes média.

Protože optikou pana profesora Klause byla Topolánkova pravicová politika opravdu „prázdná a falešná“.

Bezprostředně po zveřejnění fotografie Klaus přijde se zcela jinou verzí příběhu. Tvrdil, že nebyla zveřejněna celá. Ve skutečnosti prý kritizoval „Absolutně prázdný a falešný Topolánkův projev“, jenže fotograf zprávu zachytil v rozepsaném stavu.

Kandidátský projev byl skutečně zcela jiný než projevy jeho soupeřů. Už proto, že hlavní favorité se skutečně hledali jinde než v ostravské Porubě.

Petr Nečas a Jan Zahradil ostrouhali

Za největší favority na nástupce byli považováni Petr Nečas a Jan Zahradil. Ten první si jako expert na armádu a bezpečnost získal svými propracovanými návrhy respekt napříč celým politickým spektrem, a navíc coby spořádaný otec od velké rodiny autenticky ztělesňoval konzervativní hodnoty pravice (na šílený příběh s jeho sekretářkou Nagyovou si budeme muset počkat dalších jedenáct let).

Druhý pak byl expertem na zahraniční politiku a po Václavu Klausovi asi druhá nejvýraznější část tehdejší strany.

Oba spíše technokraté se snažili ideologicky definovat, kam by strana měla směřovat, často to byly projevy velmi dlouhé a šly dost do detailu.

Topolánek místo toho pronášel teze, jako že „jediným cílem ODS a jejího předsedy má být vítězství ve volbách“ nebo „leader musí být schopen přesvědčivě, jasně a srozumitelně prodávat náš produkt – program “.  A pak se slovy, že sám sebe strašně nerad chválí, pozval na pódium svou manželku Pavlu, která delegátům líčila, jak manžel na výletě vždy nosí ten nejtěžší batoh.

To ještě nikdo netušil, že za čtyři roky svou manželku opustí kvůli „nejhezčí holce ve sněmovně“ (jeho vlastními slovy), stranické kolegyni Lucii Talmanové. 

Pokračování ve středu 14. prosince

Napsáno na základě otevřených zdrojů a PDF z 13. kongresu na stránkách ODS

Vložil: Jakub Vosáhlo