Tajemství kamenných misek; sbírala se do nich lidská krev? A kde je u nás najdeme? Záhady života

Foto: Se svolením Záhady života

Popisek: Tak zvaná Husova kazatelna. Nachází se v blízkosti silnice č. 105, přibližně 400 m severozápadně od Žemličkovy Lhoty, která je místní částí obce Petrovice v okrese Příbram. Hodně těchto útvarů se nachází v Jihočeském kraji...

Teplé měsíce roku jsou tu a s nimi i touha cestovatelská. Létá se na Maledivy, Kanárské ostrovy, navštěvují se hlavní evropská města… letošní rok je ale opět tak trochu specifický. Proč jej tedy nevyužít k poznávání převážně naší krásné země? Víte například, že v ČR najdete celou řadu prazvláštních kamenů, o jejichž vzniku není dodnes zcela jasno? Začalo se jim říkat obětní kameny a místa, kde se nacházely, neměla v minulosti zrovna tu nejlepší pověst. Co jsou zač a k čemu sloužily?

Vznikající archeologie 18. a 19. století vedla k objevu řady kamenů, které byly (a jsou) svým vnějším znakem – tvarem, velikostí nebo umístěním – zcela výjimečné.

Mezi různými viklany, bludnými balvany a dalšími kamennými skulpturami bizarních tvarů zaujaly významnou roli i kameny s miskami a prohlubněmi. Takové „misky“ mají více či méně pravidelný tvar, průměr 20 – 120 cm a hloubku až 50 cm. Podle toho, že kameny s mísami se nacházejí na vrcholcích kopců nebo na skalních vyvýšeninách, převládl v tradicích našich předků názor, že se u nich scházely čarodějnice a různé další temné síly. Na kamenech byla podle těchto představ zabíjena obětní zvířata nebo i lidé. Mísy v kamenech tak nemohly sloužit k ničemu jinému než k zachytávání krve obětovaných. Tento názor poté převzali první archeologové a učenci na konci 19. století. Amatérští archeologové, romantičtí historikové a nadšenci v nich viděli pozůstatky pohanských kultů a místa posvátných rituálů…

Oldřiš v Blažejově - kamenná mísa, foto Jitka Erbenová, Wikimedia Commons 

Čeští badatelé byli také přesvědčeni, že většina obětních misek byla vyhloubena lidskou rukou, a tak zcela jistě musela sloužit nějakému důležitému účelu – k pohanským obřadům dávných lidí. U některých kamenů s mísami našli dokonce archeologové zbytky keramiky a další kulturní pozůstatky, což dokazuje, že tato místa byla poměrně hojně navštěvována a snad i upravována.

„Kdo na takové jezbiny (balvany) zvláště upozorněn nebyl, sotva si jich povšimne, kdyby i často kolem nich chodil; a kdo je náhodou přece zpozoroval, považoval obyčejné dutiny ty za nahodilé důlky, vzniklé zvětráním kamene a vyhloubené během času deštěm a mrazem. Jen soudnější skoumatel – pozoruje téměř pravidelné zaokrouhlení takových důlků a mis, ostrou jejich hranu, často kolmé stěny na způsob válce v kámen zapuštěné, a zejména v mnohých kamenech ploské dno – pozná konečně, že před sebou má staré pomníky tvrdé, hrubé práce lidské z dob dávno minulých, jejichž účelu sice na jisto sotva kdy se dostopujeme, avšak srovnávajíce jedno s druhým, zejména pak pátrajíce po takovém druhu pomnících na rozličných místech daleko od sebe objevených, alespoň pravdě podobného významu se domyslíme,“ uvedl článek z roku 1879 v odborném časopise Památky archaeologické a místopisné.

Psali jsme

Kletba věcí z druhé ruky. Můžou nám ublížit hodinky po babičce? Záhady života

Už tehdy ale geologové připomínali, že misek je velmi velké množství a že tedy mohou být i přirozeného původu. Nakonec se přišlo s kompromisem − misky mohly vzniknout přirozeným způsobem, a přesto mohly být k modloslužebným účelům využívány. Vysvětlení vzniku misek působením dešťové vody ale způsobilo, že jejich „kouzlo“ začalo uvadat a obětní kameny byly odsunuty do oblasti romantické archeologie… 

Kameny obětní, nebo obyčejné? 

Často se našly balvany, na nichž vydlabané mísovité jamky byly tu a tam mezi sebou propojené, nebo alespoň spojené rýhami. Dlouhou dobu byl právě takovým kamenům přisuzován starodávný pohanský a krvavý účel – mělo jít o obětní oltáře, na nichž se prý podávaly bohům oběti krvavé i nekrvavé. Že valná, ba snad největší část těchto mis povstala přirozeným způsobem, o tom není pochyb. I tak je ale u některých z nich patrný zásah lidské ruky – zejména u těch, které jsou velmi pravidelné, hluboké a jakoby dokonale vykroužené do podoby mísy. Opravdu je ale dávní lidé využívali k více či méně krvavým rituálům? 

Odpověď na otázku je složitější. Pojďme si tedy společně projít, co o nich víme. Často leží na místech velmi význačně položených, a takové místo k sobě přirozeně vždy obracelo pozornost. Dochovaly se též názvy, z nichž je možné vyčíst, že tato místa v předkřesťanských dobách sloužila k obřadním účelům. Vedle názvu miskovité kameny (německy Näpfehensteine, Schalensteine, franc. pierres à écuelles, à bassins, à cupules, angl. cup-stones, rus. čašečnyje kamni) nesou obecně u Slovanů názvy Čertovy kameny, (něm. Teufelsteine, také Hexenkessel, Hexenschüsseln, na severu Elfensteine, Baldersteine). A název „čertovy“ vznikl jednoduše v době, kdy takto stará kultovní pohanská místa po příchodu křesťanství pojmenovali kněží. (Je dokonce dochováno několik starých církevních ustanovení, jimiž se nařizuje tyto kameny odstranit a zamezit tak jejich uctívání.)

Psali jsme

Ovládal páter Hahn černou magii? Záhady života

„Mimo to jsou leckde i jiné tradice a zvyky zachovány, které zřejmě upomínají na starý kultovní význam podobných kamenů. V Lužici a na Slovensku dosud se k nim chodí na jaře vykonávat obřady (např. s májovkami; slují „oltárno“) a dle Montelia kladou se na ně dosud na severu různé oběti,“ píše Niederle v knize Lidstvo v době předhistorické z roku 1898. 

Skutečně ověřených a uznaných lokalit dodnes zbylo jen několik – archeologové se musí při stanovení účelu daného objevu opírat o nesporné nálezy. Domněnky a fantazie tu prostě nemají své místo.

V naší zemi máme několik stovek kamenných misek, které se nacházejí převážně ve skalnatých lokalitách. Tyto misky jsou zpravidla vyhloubeny v žulových balvanech a mají více či méně pravidelný charakteristický tvar kruhu. Zpravidla jsou samostatné a někdy jich může být na jednom kameni i několik. Najdeme ale i jedinečné případy, kdy jsou kamenné mísy uspořádány do celých skupin, čítajících i deset a více kusů.

Velikosti kamenných mís se liší – ty nejmenší mají průměr ne více než 20 cm a hloubku jen několik centimetrů. Najdeme ale i větší.

Nelze říci, že by kamenné mísy nebyly pro vědce zajímavé, od konce 19. století se však situace radikálně změnila. Archeologie se vymanila z počátečních romantických představ a historické bádání také pokročilo. S probuzeným zájmem o staré kulty a jejich začlenění do novodobé spirituality New Age se pozornost zaměřila i na kamenné mísy. Oprášily se staré poznatky a přetvořily se v nové.

Abychom trochu poodhrnuli závoj tajemství, podívejme se na nejběžnější verze původu kamenných misek. 

 Přírodní původ 

• Zvětrávání

V dávné minulosti mohly mít skály, na nichž nyní vidíme kamenné mísy, zcela jiný tvar. Možná, že nad budoucími mísami visely další kamenné bloky. Voda z nich stékala dolů a erodovala kamenné základy století po století. Některé složky horniny se ve vodě rozpustily, jednotlivá zrna byla uvolněna a odnesena vodou a větrem. V kameni se tak „narodila“ prohlubeň. Následně se kvůli dalším procesům zvětrávání i přirozenému pohybu balvanů horní část skály zhroutila. Voda, jež provedla všechny tyto »titánské« práce, jednoduše neměla jinou cestu. 

• Mrazivé zvětrávání

Jedna z variant procesu zvětrávání. Kameny, z nichž je skalní masiv složen, mají přirozené nepravidelnosti a některé z nich mohou zadržovat dešťovou vodu. Ta se hromadí na kamenech a proniká do trhlin. Když voda zamrzne, roztáhne se a kámen se rozpadne. Po miliony let umožnilo opakování těchto cyklů stvořit kamenné misky správného tvaru. Jinými slovy, proces jejich formování pokračuje dodnes. 

Je pozoruhodné, že mnoho kamenných misek má profil ve tvaru džbánu – to znamená, že se rozšiřují směrem k základně. To velmi dobře zapadá do hypotézy o mrazivém zvětrávání: postupem času se hloubka misek zvětšovala a už je nebylo možné naplnit vodou po okraj, a proto destruktivní procesy v jejich spodní části pokračovaly stejně aktivně, zatímco v horní části se téměř zcela zastavily.

• Pohyb ledovce

Není žádným tajemstvím, že některé osamělé balvany bizarního tvaru vytvořil ledovec, jehož jazyky sem pronikly před mnoha tisíci lety. Balvany nesené ledovcem přetrvávaly na nerovnosti reliéfu, vrstvily se na sebe a tiskly je několikatunové ledové masy.

Občas se stalo, že ve skalní štěrbině uvízl malý kámen. Pod pohybujícím se ledem se začal otáčet a vybrousil se ve skále, kde uvízl. Zároveň se sám postupně zhroutil: zmenšil se a nakonec se rozpadl na prach. Na památku po sobě zanechal rýhu pravidelného tvaru v tloušťce skály. 

Umělý původ misek 

• Vystavení vysokým teplotám

Lze předpokládat, že kamenné mísy jsou na místech, kde starověcí lidé – naši vzdálení předkové – po generace zapalovali ohně. Při neustálém zahřívání a ochlazování se kámen začal rozpadat a praskat. Výsledkem bylo, že se ve skále vytvořila prohlubeň, jejíž tvar do jisté míry odpovídal distribuci teplotního gradientu ve struktuře kamene.

A proč byly na vrcholcích skalních výchozů rozdělávány ohně? To by si zasloužilo samostatný článek. Existuje totiž množství verzí. Oheň mohl sloužit jako signalizační prostředek, nebo doprovázel provádění určitých rituálních obřadů – například obětování bohům. Možná měl ale čistě užitečný účel – například vytavení kovu z rudy. Ve starověku byl tento jednoduchý čin vždy považován za něco magického a posvátného, což vyžadovalo pozornost bohů. 

Odpůrci této verze poukazují na to, že stopy roztavení hornin způsobené vysokými teplotami, nebo alespoň banální vrstvou popela, lze snadno detekovat. Misky, v nichž kdysi jasně plápolal horký oheň, jsou mizivou menšinou. 

• Dílo lidských rukou

Existuje předpoklad, že kamenné mísy vytvořili naši vzdálení předkové záměrně – tedy, že byly ručně vyhloubeny ve skalách. Proč? Už to tu zaznělo – byly nutné k provádění obřadů – například pro vkládání obětních darů, nebo jako součást konstrukce starověkých primitivních tavicích pecí.

Existuje dokonce hypotéza, že mísy mohly shromažďovat dešťovou vodu, jež byla považována za posvátnou. Pití vody z kamenných misek je však nebezpečné: „miska“ se stojatou vodou, ohřátou sluncem, je totiž skutečným rájem pro různé řasy a mikroorganismy. Zastánci této verze poukazují na přítomnost vodních drážek po stranách některých misek. I tyto drážky ale mohou mít přírodní původ – koneckonců, musí voda někam odtéct, když je mísa přeplněná. 

A závěr? 

Pravda bude, tak jak tomu bývá, někde mezi všemi hypotézami. Kamenné mísy budou zřejmě přírodního původu. Dávní předkové, kteří ve starověku obývali střední Evropu, byli ale zcela jistě ohromeni, když uprostřed lesů narazili na kamenné skulptury různých bizarních tvarů, a to dokonce se záhadnými prohlubněmi ve tvaru mís. Tyto skály totiž často překvapí svým neobvyklým vzhledem i současníky. A kamenné mísy, formované velmi dlouho před příchodem prvních lidí, zcela organicky zapadly do světonázoru našich předků. Ti je pak, jako mísy pro ně připravené bohy, začali používat k provádění obřadních rituálů a později možná k neméně posvátné akci – ke starověké metalurgii.  

(Převzato z časopisu Záhady života)

Vložil: Anička Vančová