Vladimír Komárek: Český člověk si neumí sám vládnout a opakovaně to v historii prokázal. Vaše dopisy
17.09.2021
Foto: Pražský hrad
Popisek: Vlajka České republiky, nebo vlajka nějaké regionu nějakého spojenectví?
Umíme si vládnout? Zvládli bychom žít bez ‘ochrany‘ nebo ‘protektorství‘ okolních velmocí? Je správné hledat spojenectví? A v jaké pozici máme v takovém spojenectví vystupovat? V podřízené a neseběvědomé? Nebo naopak uřvané a přehnaně sebevědomé? To jsou otázky, které vyvstaly na mysli Vladimíru Komárkovi. Tady je jeho resumé stavu nynějšího i minulého. Reagoval jím komentář Štěpána Chába.
„Se zájmem jsem si přečetl Váš článek: ‘Strčte si těch 180 miliard za klobouk, soudruzi‘, začal Vladimír Komárek a pokračoval. „Mám k němu několik připomínek:
Vy podle fotografie vypadáte mladě a zřejmě jste ‘si‘ neprožil kus života za bolševika. Bolševika, který nám dodnes vládne (dobrovolně vstoupili do vraždící mafie KSČ Zeman i Babiš a mentálními bolševiky jsou navždy). Na co sáhl bolševik, to zmršil a nic nevynechal. Tak jednoduché to bylo a bohužel v tom pokračuje (napříč stranami).
Český člověk si neumí sám vládnout a opakovaně to v historii prokázal. Pokud máme nějaká světlá období, většinou to bylo za vlády cizinců (Lucemburkové, Habsburkové, apod.) Jistě jsou i období - zejména v novodobé historii - kdy nám vládli cizinci ničemní - třeba soudruh Husák a nyní soudruh Babiš - ale to už jsme u těch bolševiků.
Každou kompetenci kterou předáme do Bruselu, dobře předáme, protože doma ji akorát zkazíme, zneužijeme, nevyužijeme, prostě domšíme… Tak prosté to je.
Milionkrát raději budu žít pod špatným Bruselem, než pod Moskvou, Berlínem, nebo nedej Bože pod českou vládou.
Další moment: (My) staří jsem zmršili co se dalo a dále v tom vytrvale pokračujeme: kolaborace s nacistickým Německem, aktivní kolaborace s ruským bolševizmem, rozkradení majetku státu po roce 1989 a nyní ukradení celého státu v době babišizmu.
Ať vládnou konečně mladší - třebas ti ‘nevyzpytatelní Piráti‘. Více mršit - než my staří - to nemůžou, protože to prostě nejde.
Prosím, snažte se věci komentovat v historických souvislostech. Váš článek je podle mne ‘nic moc‘.
Děkuji.
Ing. Vladimír Komárek / Pečky (zde jediný toho jména); věkem téměř stejně jako čerpač a křivopřísežník Babiš," ukončil Vladimír Komárek.
|
Jak se k takovým slovům postavit? Stojí to tady všechno za kulové a nic nemá smysl a všechno je na nic? Kam šlápne bota Čecha, tam sto let tráva neroste? A kdy jsme měli šanci se samostatně osvědčit? Byla tu krátká éra Přemyslovců, následovala předlouhá éra Lucemburků i Habsburků. Krátká, ale silná vzpoura za Husitů. Ohromující síla národního obrození. Teprve v roce 1918 jsme měli možnost si vše ozkoušet na vlastní pěst. A i když to byla doba nanejvýš složitá, problémy ekonomické krize, nástupu nacismu u sousedů a permanentních problémů s Němci uvnitř země, kteří se ji snažili rozložit, jsme obstáli. Kolaborace s Němci za nacismu? Tu jsme, mohu-li podotknout, věru neprováděli. Kolaborace s bolševiky? Po druhé světové válce lidé nevěřili kapitalismu, protože je právě proti nacismu neuměl ubránit. Proto zvolili komunisty a nechali je udělat svůj politický puč. Padesátá léta byla očistec, ale v šedesátých jsme se na moment vyšvihli jak kulturně, tak i politicky na vrchol svých tehdejších sil, které byly, mohu-li posoudit z vyčteného a vypozorovaného schopné být vzorem pro další směrování světové politiky. Systém před 68 mohl ukázat cestu vlastně celému světu. Neukázal, protože velmoc z Moskvy zasáhla.
Devadesátá léta, léta naděje, vystřídala blbá nálada a zaprodání všeho, včetně kultury a národního uvědomění, na Západ. Což začalo lámat ducha národu, který byl před kolapsem už vinou předcházející normalizace. Ano, troufám si s panem Komárkem souhlasit, že třicetiletá demokracie po 89 se nám nepovedla. Sakramentsky nepovedla. Rozkradení, ba přímo rozkulačení všeho, co mělo majetek, a nakašlání na všechno, co mělo hodnotu (nejen ekonomickou), se na nás strašlivě podepsal.
Ale i přesto nesouhlasím s tím, že bychom jako národ stáli za kulové. Už i v této bahnivě blátivé (ne)době se začínají na povrch prokousávat očistné ‘reformní‘ myšlenky a obrodné cesty, které z naší republiky zase mohou udělat místo dobré pro život. Ovšem velmi, velmi pochybuji, že Piráty lze nazvat tou cestou, která nám dá smysl. Jejich politika je jen další z řady, která předává vše do jiných rukou, kde správa věcí českých nemá co dělat. Hledání spojenectví naprostou odevzdaností je zhovadilost.
Jen ta reforma nevyskočí jako kašpárek z krabičky. Chce to čas. Dostali jsme se na dno, hrabeme se z něho obtížně, ale vyhrabeme se. Zase si pak jednou řekneme – štěstí, že jsme Čechy, Moravany a Slezany.
|
Vložil: Štěpán Cháb